Detaily hry: Střelba, zakončení
Téma už najdete na těchto stránkách někde zmíněné, ale je to natolik zásadní evergreen, že ho v rámci miniseriálu Detaily hry, který jsem se rozhodl na základě výzvy v diskuzi postupně doplňovat, ještě jednou rozeberu.
Střelba na branku, zakončení, je akt, který je základním stavebním kamenem celé hry. Hokej se hraje na branky a pokud nepadají, nelze prostě vyhrát. Na tréninku se hráči bohužel často (čest výjimkám!) vyučují něco v duchu „dojeď tam, objeď dva kužely nebo Pepíka a ňák vystřel“. Já bych se teď tedy zaměřil na to „vystřel“.
Zpravidla se totiž hráči dostávají (v tréninku) k zakončení až po projetí cvičení, takže částečně unavení, zadýchaní, nesoustředění a tak vezmou puk a napálí ho kamsi směrem k bráně. A odjedou do rohu. Když pominu techniku střely, máme dvě fatální chyby najednou, ze kterých se bez neustálého upozorňování za chvilku stane špatný návyk a je zle. Nevěříte? Tak si zmíněných situací všímejte na příštím tréninku, uvidíte, že nekecám …
A jak na to? Upozorňete důrazně hráče, že právě zakončení, ať už střela či klička brankáři, je úplně stejně důležité, jako každý prvek, každá dovednost, kterou během cvičení provádí (proto taky čím menší děti, tím méně dovedností v jednom cvičení). Dokonce je vhodné i trochu přehánět a klást na zakončení největší důraz: „to je to nejdůležitější z celého cvičení“. Úpadkem koncentrace během provádění cvičení docílíte totiž toho, že se pak hráč úplně stejně a naplno věnuje celému cvičení, každé jeho části resp. dovednosti. Je to individuální, ale u 80% dětí to tak funguje. (Jasně, najdete na ledě kousky, pro které je vrcholem kolektivního blaha močení po spoluhráčích ve sprše, ale tam nebude fungovat nic, vůbec nic …) Takže ať se hráči maximálně soustředí a snaží se za každou cenu proměnit každou příležitost, v každém cvičení. Soustředí se na míření, techniku střely, volný prostor v bráně. Osobně jsem po klukách chtěl, aby spíš než golmanův pupek stříleli i klidně vedle brány, hlavně ať se za každou cenu snaží mířit a střílet k tyči, prostě do volného místa.
Druhou chybou týkající se zakončení je nežádoucí a ledabylé ukončení akce, ať dopadne jak dopadne. Všimněte si kolik hráčů při střele z kruhů odklouže po jedné noze do rohu (levák po levé do leva, pravák opačně) nebo po neproměněném nájezdu odjede za branku. Taky chyba. Po každé střele musí následovat okamžitý start přímo! proti brance, a to v tréninku i tehdy, když puk skončí v síti. Při nájezdu zakončeném kličkou či střelou z těsné blízkosti brány následuje okamžitá brzda u brankáře, případně pokus o dorážku (ale pozor na ruce brankářů, pro nácvik stačí často fakt jen ta brzda, bez pokusu o dorážku – vhodné je to oboje kombinovat, záleží na počtu golmanů, intenzitě cvičení ap.).
Takže asi tak nějak. A pro doplnění ještě přelinkuji jeden dokument, ve kterém je graficky znázorněna účinnost střelby.
Link: Účinnost střelby
Máte recht a to se netýká jenom střelby,ale všech trénovaných dovedností.Chce se mi brečet,když vidím trénink bruslení podle udajně nových metod na kterém to jeden vedle druhého seká špatně a jediná činost trenéra je řvát další,další,další.Bije to do očí,kluci nezvládají základní bruslařské dovednosti,o takovém brždění na opačnou stranu si můžou nechat jen snít,ale nikomu to nevadí.Samozřejmě kromě pár tatínků,kteří tomu jakž takž rozumí a vidí to,jenže do toho nesmí mluvit,protože k tréninkům se nesmí zásadně vyjadřovat a trenér je podle nového kodexu bůh a každý kdo se ozve je rebel,který má jediné právo a to zaplatit klukovi hokej.A tak říkám to pořád dokola.Můžeme mít různá desatera,rozesílát do klubu metodické materiály jak by se to mělo dělat,ale pokud trenér přijde trénink jen absolvovat,tak je to k ničemu.Jasně jde vidět jak to vypadá,když se někdo klukům věnuje.Vždycky se směju když slyším“talentovaný syn“ nějakého hokejisty.To není o talentu,to je o tom,že se mu tatík osobně věnuje,pracuje s ním a makají spolu na tom,aby to někam vedlo.Bohužel jen málo kluků ma tuhle možnost a štěstí.
Naprosto souhlasím. Co je platné, když kluk v mladších žácích je na tom skvěle bruslařsky, když nedokáže pořádně vystřelit. Hodiny a hodiny tréninku, složitá a těžká cvičení se špatným zakončením a nic se neděje. Nedokážu si v té rychlosti poradit s pukem, střílí puk před sebou, takže si dokážete představit, jak ta střela vypadá. Nemám pocit, že po šesti letech na ledě, by to mělo takhle vypadat. Nejsmutnější na tom je, že na ně trenér ze střídačky řve, co tam děláš, když neumíš ani vystřelit. Čí je to chyba, těch desetiletých kluků? Nejsem žádnej hokejovej odborník, jenom normální táta, ale mám pocit, že by to tak nemělo být. A co s tím špatným návykem střelby? Trenér říká, nebojte se, to přijde samo, až vyroste, bude mít větší sílu, ale nevím. Člověk porovnává, vidí kluky z jiných klubů, menší, drobnější, ale střílí jako o život.
Naprosto souhlasim a s tim stihanim hrace: casto se jezdi 1 na 1, ale vsimnete si, kolik utocicich hracu vyuzije toho, ze za nim nikdo uz nejede, zpomali, houpe se pred obrancem zleva doprava, vyjizdi siroke oblouky! Zkuste „domluvit“ hracum, at prejdou pres obrance co nejrychleji a nejprimeji, pripadne zkuste 1-1-1, tedy obrance, utocici hrac a za nim jeste tzv. bekcekujici hrac, tedy vracejici se. 90% utocicich hracu se ke strele ani nedostane. A tak i v zapase …
Jsem rád že konečně někdo poukázal na achilovu patu 99% všech tréninků. Budu psát o 8 třídě. Absolutně nejvíce nesmyslný trénink a ztrátu času spatřuji v následujícím cviku. Po ledě se rozestaví ohromné množství pneumatik,kuželů a branek. Hráči v různém tempu mezi nimi všelijak bruslí a najednou vypadnou ven. A všichni do jednoho udělají dvě věci – zpomalí (!?) a vyberou si pro sebe optimální směr (?!). Potom všelijak před brankářem čarují aby za každou cenu dali gol. Pro brankáře naprostá ztráta času (v zápase nic takového neexistuje), pro hráče falešná iluze „umím dát gol“,neumí. Když budete hrát se Spartou/Plzní/Kometou atd. nejenže se NIKDY nedostanete do kolmého, pomalého nájezdu před brankáře ale ani nebudete mít setinu sekundy na střelbu, kterou nikdo ale opravdu nikdo realisticky netrénuje. Když se podíváte na obr. č.3 a vezmete si pravděpodobnost šancí, tak ta je přesně obráceně, nejvíce střel jde na brankáře v různých úhlech ze stran a nejvíce golů padá z všelijak odražených puků před brankářem. Čili nekomplikovaně, rychle střílím na dolní část brankáře z různého úhlu z kruhů a odražený pukod betonů rychle a „agresivně“ dojíždím. Jenom ve zkratce. Nikde jsem to trénovat takto neviděl. Nemluvě o tom, že střelec by měl být „stíhán“ dalším hráčem aby se naučil reagovat rychle a účinně. Nejsem odborník pouze používám „selský rozum“. Musím totiž nejen rozvíjet hráče ale i brankáře, které se potřebuje naučit: rychle vyjet do dostatečné cvzdálenosti před bránu a ve správném úhlu.