Cca před měsíce jsem dostal mailem jeden zajímavý článek se žádostí o zveřejnění na Gooolu. Jelikož sám procházím s mladším synem poměrně náročným programem zdlouhavé a problematické identifikace zdravotního problému a jeho řešení, vím přesně, jak taková věc dokáže ovlivnit život malého sportovce. V našem případně naprosto zásadně… Věřím ale, že následující článek někomu může pomoci, takže rád zveřejňuji.

Jsem trenérem mládeže s držením licence C a hlavně hrdým otcem 6- ti letého kluka a hráče ledního hokeje. Od 4 let co se poprvé postavil na brusle, jsme měli problém se zapojováním jedné nohy. Stále nám bruslil (odrážel se) jednou nohou. Pochopitelně se toto zlepšilo a začal používat obě nohy, ale ne souměrně. Při bližším pozorování bylo vidět, že jedna noha se vytáčí víc a i zabírá více než noha druhá. Nejmarkantnější to bylo při cvičení tzv. koloběžka, kdy se hráč odráží jednou nohou a po druhé noze jede.

Pochopitelně jsem tomu pozornost nevěnoval a snažil se ho pořád opravovat (vždyť toto dělá skoro každé třetí dítě). Jak se učil bruslit pochopitelně a zdánlivě tato asymetrie vyšuměla a nevěnoval jsem tomu až takovou pozornost. Na řadu přišla cvičení na suchu a tam se vyskytnul další problém. Tvrdý povrch, sálová obuv a bolest kolene. Říkal jsem si, tak malej a tak brzy problém s kolenem? Nic, koupili jsme jinou obuv s měkkou podrážkou a kluk nic neříkal. Ale pořád mi to vrtalo hlavou, proč ho to koleno bolí. Přisednul si ho někde a podobné myšlenky. Uplynul nějaký čas a při cvičení na ledě s pukem se ozval další signál. Při cvičení driblingu na místě nevydržel déle jak 30 vteřin a musel se narovnat. Při tom narovnání bylo vidět, jak se vytáčí do jedné strany. Nic záda bolí každého a každé děcko se u tohoto kroutí. Jde přece jen o zvyk, říkal jsem si.

Jak čas plynul, začali jsme s klukem jezdit na různé kempy. Bruslení mu jde a baví ho to tak proč se nezlepšovat. Na kempech ještě víc bylo vidět, jak mu stále ta jedna strana dělá problémy. Teď už nemluvím jen o odrazu, ale bogny, překládání a jiné. Opět přišla útěcha ve stylu vždyť každý má jednu stranu lepší a na jednu se mu to dělá hůř. Tréninkem se to vypiluje přece. Ano tréninkem se to zlepšuje a bylo to vidět. Co jsme objeli pár kempů tak byly vidět i pokroky např. v rychlosti, ale u jiných kluků ty pokroky byly razantně větší. No a další útěcha, někdo je rychlejší a někdo pomalejší tak to zkrátka je.

Nyní se dostanu k onomu problému. Narodil se mi další kluk a jako každé mimčo šup k ortopedovi a cvičit Vojtovku. Při jedné kontrole s mimčem jsem se paní doktorky zeptal, jestli bych jí mohl navštívit i se 6ti letým klukem. Že hraje hokej a stěžuje si na bolest zad a kolene což je v 6ti přece jen brzo. Upozorňuju, že jsme se s doktorkou vůbec nebavili o jaké koleno se jedná, jestli pravé či levé.

Přišli jsme k doktorce. Kluk se ukázal jako hrdina, odložil svršky a doktorka říkala, že je to krásně na něm vidět, že sportuje, že je pěkně zpevněný a vyrýsovaný. Já jako tatínek sem byl pochopitelně hrdý a pyšný. Pak se jí kluk prošel po ordinaci a ona ukázala na nohu a říká: tohle koleno ho bolí. Vyvalil jsem oči, jak to může vědět? A následovala dál a ukázala mi na jeho zádech, jak se kluk naklání na jednu stranu a tím zatěžuje tu jednu nožičku víc a tím je pochopitelně také způsobena ta bolest kolene a tím i zad.

Dostali jsme velice jednoduchý cvik, který zabere maximálně 3 minuty. Cvičili jsme ho třikrát denně. Ráno před školou, před tréninkem a před spaním. Ač to zní neuvěřitelně, ve velice krátké době bylo vidět obrovské zlepšení v postoji při bruslení a při oněch bognách, překládání a v neposlední ředě i rychlosti. V ten moment jsem si uvědomil, že všechno vlastně tahal jen polovinou těla. Nyní zapojuje i tu druhou polovinu těla a je to s prominutím sakra znát.

Po měsíci jsme přišli na kontrolu a výsledek? Rapidní zlepšení. Nahnutí těla téměř vymizelo. Bolest kolene a zad žádná. Cvik máme stále stejný a další prohlídku za dva měsíce. Po rozhovoru s doktorkou, kdy jsme se dostali i na jednu 16ti letou krasobruslařku s podobným problémem a s tím, že začala také cvičit. Její výsledek byl taktéž pozitivní, kdy konečně po těchto velice jednoduchých cvicích začala dotáčet všechny skoky.

Nějaké shrnutí. Velice mě povzbudil ohlas jiných rodičů na tréninku. Kdy právě kluk trénuje s o rok staršími a rodiče během toho měsíce přicházeli a říkali, jak velké zlepšení kluk dělá. Když jsem jim řek o problémech, které jsem jako rodič cítil, bolest kolene zad atd. a následně, že cvičíme Vojtovku, bylo vidět, jak někteří rodiče začali nad tím přemýšlet a nějací se jen ušklíbli.

Jelikož mě trénování dětí velice baví a pro příští rok se chystám i na studium licence B, chtěl bych se právě o tento problém a možná i pomoc s Vámi podělit. Byl bych velice rád, kdybyste měly podobnou zkušenost a poděli jste se o ní. Myslím a zároveň věřím, že tato metoda může právě pomoci hráčům s těmito problémy, a že hlavně rodiče tyto problémy přehlížejí, stejně jako jsem je přehlížel já.

Děkuji Vám za Vaše případné reakce.

Milan Dušák