S ohledem na to, co se nadále na našich stadionech odehrává, si dovolím postupně „zrecyklovat“ pár článků a sem tam přidat i nějaký nový, s novými postřehy. Pořád se mi nechce věřit tomu, že kdo může tak nevidí, nechápe nebo nechce a kdo nemůže, tak je povinen na tribuně trpět…

— Původní uveřejnění 8.10.2012 —

Jak jsem slíbil, tak konečně i činím.

Máte doma obránce? Postává vám v zápasech na modré s očima smutně zabodnutýma do stropu, zatímco útočníci ztrácejí po úchvatných rotacích v rozích jeden puk za druhým? Případně zakládá útok zásadně dle pokynu „napal to po prknech“ odborně podaným panem trenérem „s letitou praxí“ či nejhlasitějším rodičem na tribuně?  Tak ho netrapte a přečtěte mu pár vět níže.

A řeknu vám k tomu ještě něco a zřejmě po dlouhé době zas hodně kontroverzního: ať si mu trenér říká co chce, pokud je to v rozporu s níže popsaným, ať ho prostě neposlouchá a hraje resp. učí se hrát takto! Vím, zní to strašně, ale jinak se to prostě nikdy nenaučí a nedostane se ani na úroveň průměrného obránce extraligy mladšího dorostu. Věřte mi, stačí se podívat kolem sebe. Schválně, nesledujte někdy během zápasu, třeba jen jedno jediné střídání, pouze hráče s pukem, ale vyberte si jednoho obránce a sledujte ho fakt celé střídání. Pak porovnejte jeho činnost s níže popsanou. Bude vám smutno… 🙁

Číst více …

Pokud patříte mezi bádavé trenéry, neustále prohlížíte internet, nakukujete na každý zimák, který na cestách minete, určitě nevynechejte webové stránky asociace USA Hockey. Pak už stačí jen kliknout na odkaz Coaches a budete si připadat jak v ráji. Navíc pokud využíváte tablet a je jedno zda s Androidem nebo iOS, můžete si stáhnout parádní aplikaci, která Vám nabídne slovy klasika „complete menu“. Tréninkové plány, cvičení, videa, další podklady a dokonce i jednoduchá možnost zakreslení vlastních cvičení.

Více zde: http://www.usahockey.com/MobileCoach.aspx

Tak jsem se po hodně dlouhé době zase jednou pobavil hokejem. A stačilo takhle … málo! Tady je návod:

1. Dejte dohromady partu cca 16 kluků, nejlépe z jednoho klubu, ať nejsou problémy s různými výběry, selecty, pseudonároďáky atp.
2. Přihlašte se na solidně obsazený turnaj.
3. Vysvětlete klukům během 20 miunt v šatně, že to co se většinově předvádí na českých kluzištích nemá s hokejem nic společného a pak už si jenom užívejte.

A jak to vypadalo v reálu? Půjčili jsme si z domovského klubu, tedy Sparty 6 hráčů ročníku 2000, 9 hráčů ročníku 2001 a doplnili tým o jednoho nedávného sparťana, nyní hrajícího za pražskou Hvězdu, též ročník 2001. Následně jsme se přihlásili na turnaj pro sedmé třídy (tedy ročník 2000), který byl opravdu velmi důstojně obsazen (Hradec Králové, Pardubice, Šumperk a Mladá Boleslav) a vyrazili na dva dny do Hradce. Před prvním zápasem jsme si sedli „kolem kamen“ a několikrát chlapcům zopakovali, že jestli si chtějí zahrát pěkný hokej, měli by snažit ve hře dodržovat tyto zásady:

1. Střídání 30-40 vteřin, déle ani vteřinu.
2. Jedna pětka na ledě nemá dva obránce a tři útočníky, ale pět obránců a pět útočníků.
3. Výše uvedené pravidlo mimo jiné znamená, že po rozehrání puku se valí pět borců dopředu, z toho čtyři až k bráně, po ztrátě zase pět dozadu s tím, že útočníci musí ještě ve středním pásmu dohnat soupeře a odebrat mu kotouč.
4. Všechny bule hrajeme dozadu na beky a okamžitě si najíždíme. Po dopadu puku na led startuje křídlo blíže mantinelu centrovi pod nohy, sbírá nerozhodnuté puky a posílá je na obránce.
5. Roh kluziště je zakázané území, za brankovu čarou (útočnou) může být v jeden moment jen jeden hráč a to ještě jen v jízdě.
6. Každý útok tlačíme do brány, každý útok se snažíme zakončit střelbou. Do rohu se fakt nesmí!
7. Pokud puk neskončí v bráně, ale třeba v rohu, ihned ho posouváme na zadního hráče (na kruhu centr, na modré obránci), protože po každém protiútoku následuje logicky obranný nájezd pěti bránících hráčů až k bráně. Toho využijeme a všechny puky rozehrajeme na hráče v druhé vlně, kde je prostě a jednoduše hromada volné prostoru.
8. S tím souvisí další pravidlo, že puky zpoza brankové čáry tlačíme před bránu jen výjimečně. Zpravidla se tam povalují minimálně tři hráči soupeře a nahrávka do tohoto prostoru je většinou ztráta puku.
9. Dále, pokud nevstřelíme ihned branku a puk skončí v rohu, žádné rotace! Okamžitě následuje přebrání puku v oblouku a buď vyvezení na kruh a střela na bránu nebo nahrávka na odstoupivšího hráče. Další variantou je rychlá rozehrávka na obránce.
10. Po ztrátě puku v útočném pásmu napadáme dvěma hráči.
11. Sporné puky v útočné třetině, které směřují k obránci (k mantinelu) jde obránce hrát, současně se poslední hráč automaticky vrací na pozici obránce na modré.
12. Přesilovku hrajeme tak, že se snažíme vyslat na bránu co nejvíce střel od modré nebo z kruhu, s okamžitým dojížděním do brány min. dvou hráčů. Samozřejmě nevylučujeme kombinaci a přečíslení hráčů, pokud se naskytne příležitost.
13. Oslabení hrajeme aktivně, žadné postávání ve čtverci. Vycházíme ze čtverce, ale nejbližší hráč okamžitě startuje k soupeři, který přijal přihrávku a snaží se mu odebrat puk. V ten moment se k němu posouvá další hráč, který ho zajišťuje, kdyby náš bránící hráč neuspěl. Po získání puku se snažíme, dle situace, zaútočit a vstřelit branku.
14. Obranu ve vlastním pásmu nijak nekomplikujeme, centr pomáhá obráncům, po získání kotouče okamžitě najíždí čtyři !!! hráči.
15. Nesnažíme se soupeře zmlátit, hrajeme prioritně puk, v každé situaci.
16. No a pak už jen pár obecných pokynů, jako nezbavujeme se za žádné situace puku a snažíme se hrát, důraz do brány, clonění brankáři při střele, z „chumlů“ u mantinelu sbíráme puky dozadu a rozehráváme přes druhou stranu atp.

Možná to vypadá složitě, ale jedenácti a dvanáctiletí kluci to pochopili během 20 minutého povídání a malování. No a pak už stačí jen během hry upozorňovat, opravovat, korigovat a věřte mi, ten hokej si fakt užijete.

Tvrdím to neustále a po další zkušenosti zas jednou rád zopakuji. Naučit děti hrát opravdický hokej je docela jednoduché, jen to chce chtít a aspoň trochu vědět jak na to. Na trénincích postačí pilovat dovednosti, tohle všechno pak stačí jen vysvětlit, zdůraznit, opakovat. Nejde o žádné herní systémy (dnes tzv. týmovou organizaci), ale o pár jednoduchých a zcela logických zásad.

Enjoy 🙂

Tento příspěvek obsahuje informace o nejnovějších pravidlech týkajících se hry tělem v mládežnických kategoriích včetně video ukázek, připravených pro školení trenérů. Účelem nového pravidla je přimět hráče k využívání (a nácviku) dovedností – bruslení a hry s hokejkou a dále zabránění nebezpečné hře tělem.

Osobně věřím, že se nová pravidla konečně neminou účinkem a uvidíte sami, že vás bude hokej nejmenších hnedle zas o trochu více bavit. Nové pravidlo totiž upřednostňuje  před hrubou silou hokejové umění a jestli se nemýlím, tak to je právě na hokeji to nejkrásnější…

Následuje text z oficiálního materiálu ČSLH.

Číst více …

Lehce soukromé sdělení – na odkazech níže zveřejňuji dokumenty zmiňované na školení:

• Formulář pro přípravu makrocyklu
• Trenérské listy č. 21
• Příprava na TJ

Mám rád detaily. Ve hře hokejové obzvláště. Jsem toho názoru, že můžete ponechat děti svému osudu, ať si „na to“ přijdou samy, což se hrstce podaří, nebo je „to“ můžete naučit. Osobně preferuji druhou variantu ve verzi, kdy je vhodné děti naučit třeba dvě, tři řešení pro danou situaci a zbytek (další nekonečné množství variant řešení) už ponechat na jejich kreativitě. Mají inspiraci a učí se (vymýšlí) pak nové věci snadněji, rychleji a často nabídnou nádherná, kreativní řešení, které by člověk ani nevymyslel. Mluvím třeba o situaci „jak se dostat z rohu“, „jak přejít 1 na 1 v přímém směru“ atp. Ale jsou situace, kde zas až tolik variant řešení není a je vhodné je děti začít učit v momentě, kdy se s nimi začnou setkávat častěji a mají odpovídající dovednosti k tomu, že už se ve hře nemusí zaměřovat jen, pouze a výhradně na nožičky a ručičky.

Mluvím třeba o vhazování, střídání, odebírání koutouče, hře tělem atp.

Naučte je to, vysvětlete detaily a dbejte na permanentním provádění. Z dovednosti uděláte velmi rychle návyk, kterým usnadníte hráčům jejich další hokejový život. Je smutné pozorovat čtrnácti a více leté borce jak netuší, kdy je vhodná situace ke střídání ve hře a že se bruslí naplno i cestou na střídačku, nebo jak drží při buly hůl pomalu v jedné ruce.

Pro inspiraci dvě takové situace popíšu a přidám svůj pohled, mnou preferovaná řešení.

Střídání ve hře

Je to snadné. Jak říká jeden mladý trenér, každý hráč by si měl nechat v zásobníku sil poslední doušek k tomu, aby dokázal na plný pecky uhánět na střídačku. Hra prostě pro hráče končí, až když skáče na střídačku a ne v momentě, kdy se rozhodne střídat. Takže na plný pecky ven! Za každé situace, i když se zdá, že zrovna nejsem na ledě dvakrát potřeba. Ale kdy? Tak to je ještě větší oříšek. Oči mi lezou z důlku, když vidím borce po dvouminutovém obranném boji ve vlastním pásmu vyvážet puk a pokoušet se individuálně projít ve středním pásmu přes tři hráče soupeře. Stačí borcům vysvětlit, že primární je, aby všichni vystřídali, takže pokud třeba vystřídám první, nejdu hned do riskantních harakiri, vyžadující ostražitost či součinnost spoluhráčů, ale zavezu puk za červenou a nastřelím (nebo podržím ve vlastním pásmu nebo …), aby mohl vystřídat zbytek fyzicky zhuntované obranné kohorty. Taktika střídání je trochu složitější, ale základem je pravidlo, že hráči si musí navzájem vyhovět a pomoci, aby dokázali vystřídat bez toho, aniž by tím ohrozili vlastní bránu.

Buly

Vhazování je úvodní akt hry, který rozhoduje o tom, který tým začne hru útočením čili výhodou. Tedy akt důležitý. Základem je získat puk pod kontrolu a založit útok nebo ohrozit bránu soupeře. Z toho důvodu nechápu borce, kteří hrají buly dopředu, k nohám soupeřů a ještě více nechápu trenéry, kteří toto umožňují či dokonce učí. Ano, je pár míst, kde se může centr pokusit vyhrát buly mírně dopředu na startující křídlo (dle mého jen ve středním pásmu), ale určitě to není buly v pravém kruhu útočné třetiny pro leváka. Puk hraný dopředu, tedy forhandem, logicky směřuje do rohu. Osobně preferuji a vždy jsem kluky učil hrát všechny buly dozadu, na obránce, který může okamžitě založit útok, vystřelit. Jde prostě o to získat puk do svého držení. A pak se uvidí. Ještě jsme měli třeba jednu „pomůcku“, kdy křídlo blíž mantinelu zároveň s dopadem puku na led startovalo k centrovi, aby vydolovalo puky, které zůstanou ležet pod „zaklíněnými“ hráči na bodu pro vhazování. Kolik jsme takových puků získali třeba naposledy na turnaji v Kanadě bych ani nespočítal.

No takže tak nějak. A dál už je to na vás … 🙂

 

Střídáním označujeme krátké časové úseky hry, kdy hráč stráví na ledě mezi 40 – 60s intenzivního zatížení! Střídání se skládá jak ze složených pohybů, tzv. cyklických pohybů (např. bruslení), tak z jednoduchých pohybů , tzv. acyklických pohybů (např. střelba). Krátké časové úseky maximálního zrychlení a sprintu se střídají s úseky plynulého bruslení, osobními souboji, přihrávkami a střelbou. Intervaly zatížení jsou přímo během hry přerušovány cca 11 – 20s úseky (příprava na vhazování, offside, icing, zachycení kotouče gólmanem) Úseky odpočinku jsou cca 250s, což je v celkovém součtu poměr zatížení a odpočinku cca 1:4 – 5.  Z hlediska fyziologie je LH velmi náročný, protože TF dosahuje asi 90% svého maxima a neklesne ani během střídání vlivem emočních procesů pod 120 t/min.

1) Délka pobytu na ledě 40 – 60s, v začátku utkání a v začátku dalších třetin jen cca 30s

PROČ?

Vše vychází z problematiky „fyziologie člověka“. Sportovec dokáže pracovat v tzv. „dynamické rovnováze“ pouze ve výše uvedeném čase. To znamená, že organismus stačí odbourávat odpadní látky, které vznikají při vysoké intenzitě zatížení. Pokud tento čas překročíme, odpadní látky se nakumulují do vysokého množství a vzhledem k pomalému odbourávání těchto látek po překročení limitu ANP (anaerobního prahu) to negativně poznamená celý zbytek zápasu. Hráč ztratí tzv. „jiskru“, nebude rychlý, hbitý, bystrý naopak bude nepřesný a brzy unavený a vyčerpaný. Hodnoty ANP jsou orientačně mezi TF (tepovou frekvencí) 170 – 180 t/min. a hodnoty odpadních látek, zejména LA (laktátu) v krvi 3- 4 mmol/l (milimol / litr).

2) Snaha o maximální nasazení – hráči by si měli uvědomovat, že zápas je „svátek“ ve smyslu vyústění jejich tréninkového snažení do soutěžního pojetí. Měli by být maximálně „nažhavení“ na svého soupeře a to pak v zápase předvést v jednotlivých dílčích střídáních. Hráči by měli mít zautomatizované věci jako „nohy mi jedou stále naplno“, „čtu hru“, „hůl na ledě“ (zejména při napadání a příjmu přihrávky), „hlava nahoře“ (sledovat soupeře, spoluhráče, rozhodčí), „koncentrace“ na celé střídání (vím kde mám být, jaké jsou pokyny trenéra, odvedu maximální výkon a přitom nepřetáhnu střídání, včas a strategicky správně vystřídám).

3) Samotné střídání – hráči by se měli držet hesla “nech si vždy trochu benzínu na tryskový návrat na základnu…” Tedy samotný akt vystřídání by měl proběhnout v co možná nejkratším čase! To umožní držet soupeře pod neustálým časo-prostorovým tlakem. Naopak to neumožní soupeři přejít do přečíslení či založit rychlý protiútok. Je nepřijatelné, co mnohdy vídáme v utkáních, že střídající hráč zvedá někde na ose hřiště ruku na znamení vystřídání a pak se 5 či více sekund plouží ke střídačce, než dosáhne onoho 3m pásma od střídaček, kde je povoleno střídat. A hráč za něj naskakující do hry ve stejně plouživém a ospalém tempu zahajuje svůj pobyt na ledě a hledá, kde že je tedy vlastně kotouč, soupeř, spoluhráči atd. když už to měl před vstupem na led dávno vědět! Takže sprintem ven a sprintem na led s tím, že už ze střídačky jsem „přečetl hru“ a vím jaká je situace a okamžitě zareaguji!

4) Snaha o “fyzický nátlakový hokej” – v dnešním moderním hokeji je nezbytné dostat soupeře pod fyzický i psychický tlak a k tomu je ideální „tvrdá ale čistá“ hra do těla, tzv. „bodycheckování“. Hráč který svého protihráče tzv. „dohraje“, zamezí jeho dalšímu postupu vpřed a dá najevo i své morálně – volní vlastnosti jako statečnost, sebevědomí, vůle po vítězství… Je ale potřeba hráče na techniku osobních soubojů dobře připravit na tréninku, aby nezpůsobili sobě a soupeři žádné zranění! Je také nutností upozornit hráče na osobní souboje (zejména „bodychecky“) u hrazení !!! Zde je totiž možno přivodit hráči soupeře zranění s doživotními následky. Pokud hráč soupeře stojí více jak metr od hrazení, musí hráči přibrzdit a snažit se obezřetně přimáčknout soupeře na hrazení, v žádném případě do něj „vletět“ v plné rychlosti s úmyslem srazit ho k ledu či hrazení. Hráči musí i v emočně nabitém zápase myslet na tyto základní věci. Je proto velice vhodná krátká psychologická příprava před každým utkáním, kde jeden z bodů bude i tento (tedy hra u hrazení).

5) Herní varianty – hráči od 6. třídy výše by již měli znát základní herní varianty jako jsou fore-checking (napadání soupeře v jeho obranném pásmu), back-checking (dobruslení do obranných pozic, nejčastěji do středního pásma po náhlé ztrátě kotouče), pinching (obránce se ve svém útočném pásmu vysune podél hrazení od modré čáry směrem do prostoru „opěrného bodu“ („pytle“), k udržení útočného pásma). Dále pak „nátlakovou hru v OP“, kde by měl být vždy rychlý a důrazný přístup k soupeři, obrazem hry by měla být situace 1-1 (každý má svého hráče) doplněna o obrannou herní kombinaci „zdvojování“ (první hráč zahraje soupeři do těla, druhý odebírá kotouč). Nedílnou součástí všeho je správná a hlasitá komunikace, zejména v obranném pásmu a to mezi hráči i brankářem. Brankář by měl být aktivní, koordinovat hlasitě své bránící hráče, pracovat výborně s holí a to jak zastavovat nahozené kotouče soupeře, tak dokázat kdykoliv kotouč minimálně do středního pásma rozehrát. Měl by již zvládat základní prvky taktiky, jako včas vysprintovat na střídačku při signalizaci trestu rozhodčím, rozpoznat, kdy mužstvo pod tlakem potřebuje vystřídat a podržet kotouč, kdy naopak je vhodné rychle rozehrát a zabránit vhazování v OP, měl by si již všímat soupeřových hráčů, kolik je na ledě „leváků“či „praváků“, aby dokázal předvídat přihrávky či zakončení atd. …

6) Transitions (transition game) – čili “hra změn”. Je potřeba učit hráče již od útlého věku, že samotnou hru tvoří přechody mezi útočnou a obrannou činností a naopak. Kdo dokáže na tyto změny rychleji reagovat, ten vítězí !!! Je proto nutné naučit hráče během útoku myslet na obranu a během bránění na bleskový protiútok !!! Pro starší žáky začleňovat cvičení na „transitions“ přímo do tréninku.

7) Hraje celá “pětka” – v dnešním moderním hokeji se rozdělení na útočníky a obránce pomalu vytrácí… V utkání musí být schopni obránci podpořit útok a to i opuštěním svých výsostných míst na modré čáře a naopak útočníci se musí po ztrátě kotouče bleskově vrátita neváhat zastoupit obránce i v předbrankovém prostoru. Velice vhodné je do kategorie mladších žáků hráče na postech točit. Universálnost hráčů zvyšuje jejich šance uplatnit se později v profesionálním hokeji.

8) Herní myšlení – pro úspěšný pobyt na ledě během střídání nestačí jen tryskové nohy, ale musí být i bystrá hlava, která u hry přemýšlí. Je proto nutné hráče před tréninkem a zejména zápasem dostatečně poučit o herních prostorech, kde se mají pohybovat. V mnoha případech trenéři dávají jen obecné pokyny, podle kterých se dá jen těžko řídit… Chybou pak je, pokud se hráč bojí zeptat! Důležitá je podpora kreativity hráčů. Zejména v nižších kategoriích musíme ocenit snahu něco udělat navíc (kličku, přihrávku apod.). Naopak být důrazní proti hře „na jistotu“ a odpalování kotoučů (podle hesla „kdo nic nedělá, nic nezkazí“), což je veliká chyba. Kdy jindy si to mají děti vyzkoušet než v mládežnických kategoriích, kde o nic nejde! To samé s brankáři, jen ať se snaží zastavovat a rozehrávat kotouče! „Zkazil jsi to, dostali jsme kvůli tomu branku, nic se neděje, příště to zkus znovu a uvidíš, že už rozehraješ lépe !!!“ Nabádat hráče, aby chodili ve volném čase na extraligu a snažili se okoukat, jak to či ono provádí špičkový hráči, sledovat hokej v televizi, snaha učit se stále novým věcem a tvarovat své „herní myšlení“.

9) Koncentrace – umím se soustředit! Během celého utkání na střídačce či na ledě neztratím kontrolu nad sebou samým! Každou sekundu na ledě vím co mám dělat a po včasném a tryskovém návratu na střídačku vydechnu, odpočívám, ale stále se soustředím na pokyny trenéra, sleduji zápas, sleduji co spoluhráči udělali správně, co špatně (z čeho se mám poučit, co mám zkusit napodobit). Když už se blíží moje chvíle příchodu na led, sleduji hráče kterého střídám a jen co mi dá pokyn a dorazí do pásma střídání, zkontroluji dění na ledě a plný motivace skáču na led a hned se ve sprintu zapojuji do akce a myslím jen na své úkoly a čas, který mám strávit na ledě !!! Nemůže se nikdy stát, že zapomenu jít na led nebo je signalizován trest pro „příliš mnoho hráčů na ledě“…

10) Motivuj ostatní – povzbuď své spoluhráče během pobytu na střídačce, nezapomeň poplácat brankáře po kvalitním zákroku, povzbuď spoluhráče, který něco zkazil, ale nikdy nekritizuj !!! Kritiku nech trenérům!

11) Pitný režim – kvalitní střídání se nemůže obejít bez dodávek tekutin. Spousta hráčů během zápasu nepije nebo pije pozdě či málo. Voda je klíčová pro odbourávání metabolitů (odpadních látek) z těla !!! Nejvhodnější je čistá voda bez CO2 !!! Sycené vody zatěžují metabolismus sportovce, protože se při zátěži spolu s odpadními látkami uvolňuje do těla i CO2, proto je jeho další přísun velice kontraproduktivní! Iontové nápoje jsou vhodné až pro hráče 15 let a starší. Nic se nesmí přehánět, ani pití na střídačce, abychom neměli „žáby v břiše“, takže cca každé druhé střídání „doušek“.

Pro Goool zpracoval Jan Zlatohlávek, trenér ledního hokeje

V tomto materiálu bych Vám rád přiblížil některé základní body problematiky sportovní výživy. Domnívám se, že role správné životosprávy a sportovní výživy jako jedné z jejích součásti je v procesu sportovního tréninku velmi často opomíjena a významně podceňována. Mezi širokou veřejností totiž panuje řada mýtů a omylů o tom, jakou skutečnou roli v životě mladého sportovce hraje životospráva, zejména pak její hlavní část, výživa. Někteří ji přehlížejí úplně, moderněji smýšlející lidé a lidé vzdělaní v příbuzných oborech této problematiky se jí snaží částečně podřídit, ale jen velmi malé množství lidí si na ní skutečně zakládá v rozsahu, jaký si zaslouží. A to je chyba. Výživa je totiž primárním prvkem všech dalších struktur sportovního procesu, jako je výkon, výkonnost atd.

Vnímání této problematiky, zejména v souvislosti s rozvojem mladých sportovců, na úrovni podpůrného, doplňkového či dokonce druhořadého programu, je zásadní chybou. Je nutné otočit myšlení a uznat fakt, že jde o klíčový bod, od kterého se vše odvíjí. Vaše auto také nepojede, aniž byste do něj natankovali pohonné hmoty. A Vaše dítě je sportovec, tedy jedinec, který vynakládá daleko větší úsilí a spaluje mnohonásobně více energie než dítě, které jde ze školy domů k počítači, klavíru či Playstationu. Proto péče o jeho životosprávu by měla mít významné místo ve Vaší nabídce podpory malému sportovci.

Představte si Vašeho svěřence jako stíhací letoun, který potřebuje k dosažení maximálního výkonu špičkový letecký benzín a nikoliv naftu do traktoru. Pokud změníte pohled na tuto problematiku a uvědomíte si obrovskou důležitost správné životosprávy, výsledky se brzy dostaví a Vaše dítě se dostane do úplně jiných dimenzí, jak z hlediska sportu, tak i v běžném životě. Je totiž vědecky podloženo, že 80% všech drobných neduhů Vašich dětí (bolení hlavy, břicha, únava, nepozornost ve škole, špatné známky, špatný trénink apod.) je následkem porušení pravidel životosprávy. Tedy délky a kvality spánku, příjmu potravy a tekutin (jak z hlediska složení, tak denního rozložení, tj. kolikrát denně a v kolik hodin dítě jí a pije), správné hygieny a dalších srovnatelných faktorů.

Přejdeme nyní k hlavní složce životosprávy, tedy k výživě. Pro osvětlení uvádím skupinu šesti základních živin:

Sacharidy

Zdroj energie potřebný pro činnost svalů a mozku při intenzivním tréninku. Pocházejí z cukrů (jednoduché sacharidy) a škrobů (složené sacharidy). 60% veškeré konzumované energie by mělo pocházet ze sacharidů.

Zdroj – pečivo (zejména tmavé), obilniny, rýže, ovoce, zelenina.

Tuky

Zdroj energie, která se používá při aktivitách v nízké intenzitě a nebo při dlouhotrvajících aktivitách. 25% veškeré konzumované energie by mělo pocházet z tuků.

Zdroje:

• živočišné tuky – máslo, sádlo, tuk v mase
• rostlinné tuky – olivový olej, slunečnicový olej, sojový olej

Bílkoviny

Nezbytné pro tvorbu a údržbu svalové hmoty, červených krvinek, vlasů a dalších tkání a zejména pro produkci hormonů. Mohou být použity jako zdroj energie, pokud není v organismu dostatečné množství sacharidů a tuků. 15% veškeré konzumované energie by mělo pocházet z bílkovin.

Zdroje:

• hovězí a vepřové maso, ryby, drůbež a luštěniny.

Vitaminy

Metabolické katalyzátory, které regulují chemické reakce v těle. A, B (komplex), C, D, E, K. Většinu vitaminů si organismus neumí sám vytvořit, a proto je nutné je přijmout v přirozené stravě. Vitaminy nejsou zdrojem energie!

Zdroje:

• A – mrkev, rajčata, petržel, nať, hrášek, špenát, meruňky, jahody, rybí tuk, žloutek, mléčné výrobky
• B – obiloviny, vnitřnosti, maso, kvasnice, černá mouka, mléko, žloutek, luštěniny
• C – kiwi, černý rybíz, citrusové plody, jahody, šípek, papriky, brambory, brokolice, zelí, růžičková kapusta
• D – rybí tuk, celozrnné výrobky, listová zelenina, játra, žloutek, mléko, máslo, rostlinné oleje
• E – mandle, arašídy, rostlinné oleje, sezamová semínka, pšeničné klíčky, obilná zrna
• K – zelené rostliny, luštěniny, sýry, žloutek, játra

Minerály

Jsou prvky získané stravou, které se v těle vážou a spoluvytvářejí složení těla (např. vápník

v kostech) a regulují tělní procesy (např. železo v červených krvinkách transportuje kyslík). Dalšími minerály jsou hořčík, fosfor, sodík, draslík, chrom a zinek. Minerály nejsou zdrojem energie!

Zdroje:

• zelenina, ovoce (i sušené jako meruňky, švestky, banány apod.), ryby, slunečnicová semínka, luštěniny, mléko a mléčné výrobky, ořechy, rozinky

Voda

Udržuje tělesnou teplotu, přivádí živiny do buněk, odvádí z nich odpadní látky a je nezbytná pro jejich činnost. Tvoří 60-75 % tělesné hmotnosti. Voda není zdrojem energie!

U sportovce je výdej těchto složek potravy vyšší než u nesportovce, a proto je třeba přizpůsobit jídelníček jak před tréninkem, či zápasem, tak i po něm!

Tři hlavní pravidla zdravého stravování

1) Rozmanitost

Pamatujte si, že neexistuje žádná kouzelná potravina. Každá z potravin obsahuje pouze některé živiny, a proto je nejrozumnější kombinovat a obměňovat konzumované potraviny tak, abyste přijímali všechny nezbytné živiny.

2) Přiměřenost

V pohádce s Janem Werichem „Byl jednou jeden král“ zazněl slavný výrok: „Přiměřeně a tady taky přiměřeně …“ J Stačí prostě vyvážit příjem méně vhodných potravin obsahujících jednoduché sacharidy a tuky nutričně bohatším jídlem ve zbytku dne či v den následující.

Např. pokud Vaše dítě navštěvuje školní jídelnu a děti dostanou k obědu párek s kaší, tak by bylo vhodné večer uvařit např. přírodní kuřecí plátek se sýrem, ananasem a rýží. Pokud navštívíte babičku a ta Vám na uvítanou připraví kachnu s bramborovým salátem, vhodná večeře pro Vašeho sportovce bude zeleninový salát s kousky šunky a sýra, tmavá celozrnná bagetka.

3) Prospěšnost

Snažte se vybírat přírodní nebo jen lehce zpracované potraviny tak často, jak je to jen možné. Například si vybírejte spíše jablka než jablečný džus, opékané brambory místo chipsů, chléb celozrnný než-li bílý. Přírodní potraviny obvykle mají mnohem vyšší nutriční hodnotu a obsahují méně pochybných konzervačních a dochucovacích přísad.

Dále je důležité vědět, že existuje jakási „potravinová pyramida“, která má svůj základní kámen, ze kterého se odvíjí zbytek.

• Základním kamenem by měli být pro náš jídelníček rýže, těstoviny, chléb, cereálie.
• Vyšší patro tvoří ovoce a zelenina.
• Další patro červené maso, drůbež, ryby, fazole, vejce, ořechy, mléko jogurty a sýry.
• A samotný uzounký vrchol pyramidy by měli tvořit tuky, oleje a dětmi tolik milované sladkosti.

Také je nutné zmínit četnost a časové rozložení stravy. Děti (ale i vy dospělí) byste měli jíst 5 – 6 krát denně! Kdo se pousmál a říká si, to je jen teorie, to se nedá v praxi zvládnout, tak omyl přátelé, dá úplně v pohodě při jakémkoliv zaměstnání, jen chtít!

Snídaně (6:30 – 8:00 hod. ráno, záleží, jak kdo má kdy školu, o víkendech, svátcích a prázdninách se čas samozřejmě posouvá)

Svačina I. (10:00 – 10:30 hod.dopoledne, záleží, kdy je přestávka ve škole, když je volno, stačí si jen ohlídat čas)

Oběd (12:00 – 13:30 hod.)

Svačina II. (15:30 – 16:00 hod., pokud je právě trénink, tak po tréninku, případně nějakou lehce stravitelnou potravinu (viz. níže) před tréninkem, min. však 60 min. před tréninkem, jako poslední zastávku „v boxech“ J )

Večeře (18:00 – 19:00 hod.)

Svačina III. (někdo má raději termín „druhá večeře“, v případě, že jste někde na prázdninách nebo na dovolené a děti jdou později spát; v tomto případě doporučuji pouze ovoce či zeleninu; zejména zelenina má v sobě látky, které snižují subjektivní pocit hladu)

Nyní ještě pár slov k jednotlivým bodům. Doufám, že nikdo z Vás nepatří k „sebevrahům“, kteří nesnídají. Ať už dospělí nebo snad dokonce děti. Věřte, že nic horšího Vašemu tělu nemůžete udělat, než když odejdete z domu do školy či zaměstnání bez kvalitní a vydatné snídaně. Výmluvy jako „nemám hlad“, „nemám chuť“ nebo „nestíhám“ je nutné okamžitě zarazit. Pokud dítě po ránu trpí nechutenstvím (což je nejčastější problém) můžete tuto situaci překonat tak, že mu připravíte minisnídani z potravin, které má nejraději a postupně tyto dávky nenápadně zvyšujete! Pokud by problém přetrvával, je nutné se obrátit na lékaře. Ještě jedna poznámka: v dosti případech je nechutenství k ranní snídani způsobeno tím, že se chlapeček na noc „natláskal“ v pozdních hodinách (chipsy, tyčinky, cola, čokoláda apod.).

Je možné, že po přečtení předchozích řádků přemýšlíte o tom, jaká je tedy vlastně ideální snídaně. Rád Vám odpovím. Ideální snídaně by měla být pro tělo lehce stravitelná, s rychlým nástupem krevního cukru. Proto jednoznačně nejvhodnějším je pečivo (pokud možno celozrnné) s medem, džemem nebo nízkotučným sýrem, dále pak palačinky, lívance (opět s medem, džemem, jogurtem, rozmixovaným ovocem – kreativitě se meze nekladou), cereálie (corn flakes s mlékem, kakaem, jogurtem, müsli tyčinky aj.), jogurty, ovoce (zejména banán), rozinky, ořechy, sušené ovoce (jako doplněk nebo pro kombinaci s předchozími možnostmi). K pití je ideální čaj (nenechte příliš dlouho sáček louhovat a slaďte raději medem než cukrem), mléko (ideální nízkotučné), mléko + kakao (granko), různé druhy ovocných šťáv, 100% džusy jsou super, ale raději až v průběhu dne, ráno by mohli být pro některé jedince příliš agresivní! Celou snídani pak zakončit jedním „Actimelem“ (různé příchuti). Látka L. Casei Imunitass opravdu funguje a jedná se o jednu z mála televizních reklam, která nezkresluje a tento výrobek, zejména při pravidelném užívání je velice vhodný.

Hlavním významem svačin je udržení energetického potenciálu v těle, ale především zamezení nezvladatelného pocitu hladu, který vzniká, když organismus dlouho nedostane potřebnou energii a vše pak vede k přejídání. Vyhládlý člověk má tendenci se k obědu přejíst, tím pádem zákonitě vynechá odpolední svačinu (II.) a chuť na večeři dostane opět až v pozdních hodinách a vzniká „začarovaný kruh“ ze kterého se jen těžko vystupuje.

Příklady vhodné svačiny: celozrnné tousty, bagety (jemně potřít máslem) se salátem, šunkou, sýrem, rajčetem, paprikou, ředkvičkami … (opět dle chuti a nápadů), ovoce, zelenina, jogurty, müsli, sušené ovoce, mix ořechů a hrozinek apod. K pití opět čaj, studený zelený čaj, ovocné šťávy, 100% džusy, minerálky (ideální sycené, ale neslazené), pokud Vašemu dítěti nechutná „samotná voda“, je lepší mix 100% džusu či ovocné šťávy se sycenou neslazenou minerálkou, než-li slazená minerálka sama o sobě.

Obědy a večeře dle dodržení „potravinové pyramidy“ (viz. výše), nešetřit na zelenině, pokud bude jídlo na sladko, doporučuji ozdobit ovocem. Snaha vyvarovat se zbytečně tučných jídel připravovaných na velkém množství oleje, nejíst ve „fast foodech“ (zejména párky v rohlíku, MC´D jen velmi svátečně, párkrát do roka, nejíst chipsy a samozřejmě nepít Colu).

Z doplňků stravy jsou pro děti vhodné vitaminy v tabletách, např. „Centrum – pro děti“, které doplní všechny potřebné vitaminy a především stopové prvky, již zmiňovaný Actimel a hroznový cukr (k dostání v lékárnách). Ten dávejte svému synovi vždy před tréninkem a po tréninku (cca 2 a 2 tablety). Velmi důležité je, aby hráči měli s sebou na trénink a zápas pouze neperlivou a neslazenou (neochucenou) vodu.

A na závěr i něco pro Vás dospělé. Bohužel žijeme v době, kdy je do značné míry narušen „potravinový řetězec“ a jen těžko se můžeme vyvarovat civilizačních chorob. Spousta z nás má vrozené genetické dispozice pro určité choroby, ty však nemusí propuknout, pokud je kladen důraz na správnou prevenci. Každý třetí občan naší republiky onemocní nějakým nádorovým onemocněním, což je opravdu závratné číslo. Mnoho proti tomu dělat nemůžeme, ale přesto jsou potraviny, které obsahují látky, které minimalizují vznik tohoto onemocnění. Tady jsou:

Citrusové ovoce, česnek, cibule, fazole, hrách, arašídy, jahody, ananas, kapusta, brokolice, květák, zelí, lněné semínko, mrkev, dýně, meruňky, broskve, paprika, rozmarýn, rybí tuk, sojové mléko, špenát.

Pevně věřím, že Vás výše uvedené informace zaujali, a že jim budete do budoucna věnovat pozornost, jakou si zaslouží. Neexistuje výhodnější investice, než investrice do zdraví.

Závěrem si pak dovolím znovu zopakovat, že pro sportovní trénink je výše zmíněná problematika nezbytným základním kamenem, nikoliv druhořadou a nepodstatnou nadstavbou!

Pro Goool zpracoval Jan Zlatohlávek, trenér ledního hokeje

Nedávno jsem zveřejnil článek o návycích, co si o nich myslím a tak podobně. Nicméně na popud několika lidí, kteří mě v této záležitosti kontaktovali, jsem se rozhodl přidat ještě pár informací a sepsat konkrétní návyky, na které jsem si vzpomněl, do stručného seznamu. Takže tady jsou (nejprve ty již zveřejněné):

1. Maximální nasazení a koncentrace v tréninku. Naučte děti, že když má cvičení končit na modré, nikdy na modré nekončí! Končí metr za modrou! Ten krok navíc se jim v budoucí kariéře mnohokrát vrátí.
2. Pevný úchop hole (zejména v jedné ruce při jízdě vzad) a držení hole u ledu. Zejména při různých obratnostních cvičeních (špičkou si „ukazuji cestu“).
3. Tlak do brány při každé akci. Hráč musí bruslit do momentu střely, vystřelit a po střele zase okamžitě kmitat nohama směrem k brankáři. Jde o udržení přímého směru jízdy po střele.
4. Permanentní pohyb nohou po celou dobu pobytu na ledě, žádné dojíždění na trojnožce. Když je puk 5 metrů od hráče, tak musí kmitat nohama 4,5 m. (Viz první část prvního cvičení na zveřejněném videu, čas 0:14.)
5. Při tréninku co nejrychlejší vstávání z ledu po pádu. Záměrně simulujte různé pozice a polohy, klidně i naprosto nereálné. Jak se zvednout je dovednost, ale snaha se okamžitě zvednout je už návykem. (Viz cvičení v čase 1:42.)
6. Od malička vyžadujte po hráčích bruslení s hlavou nahoře. A klidně použijte i „drastičtější“ metody resp. cvičení. Hráči si to pak lépe pamatují … (Viz cvičení v čase 0:54 zveřejněného videa.)
7. Omrkni situaci – když hráč vidí, že se vývojem hry dostane k puku nebo přijme přihrávku, může rychlým pohledem před kontaktem s pukem tzv. omrknout situaci kolem sebe. Může pak rychleji a lépe reagovat. Totéž, když dojíždí puk třeba u mantinelu.
8. Hledej místo – mezi čepelí hole hráče bez puku a pukem musí být neustále volný pruh ledu. Neustále! Tento návyk nutí hráče nestát, neustále se pohybovat a vyhledávat vhodné místo pro přihrávku, zapojení se do hry.
9. Ukaž si holí, kam chceš dostat puk. Těžko se přihrává hráči, který „mává“ holí v povětří.
10. Po buly startuje celá pětka. Učil jsem kluky, že okamžitě po buly startuje křídlo blíž mantinelu (na středu blíž střídačky) centrovi pod nohy sebrat puk z případně nerozhodnuté buly. Puk přistrkuje obránci a okamžitě si všichni najíždí. Jednoduché, žádná svazovací taktika, prostě jen jeden z prvních krůčků ke skutečnému hokeji.
11. Krátká a maximálně dynamická střídání. Makej 40 vteřin a utíkej střídat. Toto je zhouba českého mládežnického hokeje – vychováváme vytrvalce místo sprinterů. Bohužel už od minihokeje. Maximální nasazení nelze prostě déle udržet. A bez maximálního nasazení to zas není hokej.
12. Na tréninku střílej všude jinde, jen ne do brankáře. Dívej se, kam střílíš. Všimněte si, kolik střel končí brankáři v kalhotách, na betonech nebo na vestě. Zoufale jsem se snažil hráče přesvědčit, ať na tréninku trefují volný prostor mezi brankářem a tyčkou s tím, že raději ať netrefí bránu, než golmana.
13. Gól po zemi nebo nad ledem také platí. Zejména kategorie 2. – 6. třída (poté, co se hráči naučí puky zvedat) mají neskonalou touhu každý puk napálit co nejvýš to jen jde. A přitom stačí prostě sem tam na tréninku zakázat zvedat puky …
14. Mluvte spolu! Mezi návyky určitě počítám i schopnost hráčů komunikovat mezi sebou na ledě. A naučit ji lze také snadno. Stačí tomu věnovat pár zápasů už v minihokeji.

Tak zatím asi všechno. Jak si vzpomenu na další, článek aktualizuji a zveřejním upozornění. A přidávám malou inspiraci:

Dalším tématem, o kterém jsem se dosud myslím nikdy nezmínil, jsou obyčejné hokejové návyky.

Srovnal bych to trochu s dovednostmi, i když je tam velký rozdíl v učení. Dovednost naučíte a celou kariéru trénujete, zdokonalujete a opakujete, aby se rozvíjela. Myslím, že v ledním hokeji neznám dovednost, o které by se dalo říci, že už se nedá zlepšovat. U jakéhokoliv hráče. Přirovnal bych to k vesmíru, nekonečnu. I když to třeba někde fakt končí, tak pořád za tím koncem musí přece ještě něco být. Alespoň myslím.

U návyků je to jinak. Kolikrát stačí hráče jen upozornit a pak už jen občas opakovat, aby na něj nezapomněl. A když vyberete ty správné, dočkáte se velice rychle odezvy, kterou je pro mě osobně hokej, na který se dá dívat, který baví hráče i diváky, zaujme. Jasně, potřebujete k tomu trochu víc než pár návyků, ale bez nich to také není nikdy ono.

A ještě jedna věc, vyučování či vštěpování návyků považuji za důležité zejména u nejmenších hráčů. Ono je to i jednodušší. Zkrátka čím dříve hráčům zakódujete do hlaviček např. některé z níže uvedených návyků, tím lépe. Pro ně i hokej samotný …

1. Prvním a základním návykem je maximální nasazení a koncentrace v tréninku. Kluky jsem například naučil, že když má cvičení končit na modré, nikdy na modré nekončí! Končí metr za modrou! Podívejte se na tréninku, kde končí často vaši svěřenci … Ty dva metry, které už nedobruslí se prostě někde projevit musí.
2. U nejmenších hokejistů budiž návykem třeba pevný úchop hole (zejména v jedné ruce při jízdě vzad), držení hole u ledu (špičkou si „ukazuji cestu“) a bruslení s hlavou nahoře, u starších pak zase třeba tlak do brány při každé akci, krátká a maximálně dynamická střídání atp.
3. Dalším návykem, který jsem do kluků „hustil“ od mala je to, že hráč musí bruslit do momentu střely, vystřelit a po střele zase okamžitě kmitat nohama směrem k brankáři. Stačí střela a dva rychlé kroky, není třeba golmanům přerážet ruce dorážkami. Jde o to, aby po střele udrželi přímý směr jízdy a mazali rovnou do brány. Schválně se podívejte, kde většína hráčů po střele končí – v rohu …
4. Za návyk se dá považovat i permanentní pohyb nohou po celou dobu pobytu na ledě, žádné dojíždění na trojnožce. Mimochodem tohle je další z řady mega průšvihů našeho hokeje, i dospělého. Všimněte si, jak často hráč jede třeba cca 7 m pro puk tak, že udělá krok či dva a zbytek se už jen „veze“. A všimněte si, jak to dopadne, když náhodou dva metry za ním startuje borec, který to má jinak …
5. „Vstávej, vstávej, honem vstávej.“ Z toho museli mít někteří bývalí svěřenci díru v hlavě. Ale dneska? Stojí zpátky na nohách ještě dříve, než dopadnou na led …

Je toho dost, výše zmíněné berte jako inspiraci. A chce to do dětí pouštět postupně. Ale na druhou stranu je to mnohem jednodušší, než nácvik dovedností. Někdo se naučí bognu hned a snadno, někomu to trvá. Ale na pokyn „drž tu hůl pevně“ by měl umět reagovat každý plus/minus stejně. No i když … Ale to by bylo jiné povídání a dlouhéééééééé …. 😉