Jak si užít hokejové Vánoce
Tak jsem se po hodně dlouhé době zase jednou pobavil hokejem. A stačilo takhle … málo! Tady je návod:
- Dejte dohromady partu cca 16 kluků, nejlépe z jednoho klubu, ať nejsou problémy s různými výběry, selecty, pseudonároďáky atp.
- Přihlašte se na solidně obsazený turnaj.
- Vysvětlete klukům během 20 miunt v šatně, že to co se většinově předvádí na českých kluzištích nemá s hokejem nic společného a pak už si jenom užívejte.
A jak to vypadalo v reálu? Půjčili jsme si z domovského klubu, tedy Sparty 6 hráčů ročníku 2000, 9 hráčů ročníku 2001 a doplnili tým o jednoho nedávného sparťana, nyní hrajícího za pražskou Hvězdu, též ročník 2001. Následně jsme se přihlásili na turnaj pro sedmé třídy (tedy ročník 2000), který byl opravdu velmi důstojně obsazen (Hradec Králové, Pardubice, Šumperk a Mladá Boleslav) a vyrazili na dva dny do Hradce. Před prvním zápasem jsme si sedli „kolem kamen“ a několikrát chlapcům zopakovali, že jestli si chtějí zahrát pěkný hokej, měli by snažit ve hře dodržovat tyto zásady:
- Střídání 30-40 vteřin, déle ani vteřinu.
- Jedna pětka na ledě nemá dva obránce a tři útočníky, ale pět obránců a pět útočníků.
- Výše uvedené pravidlo mimo jiné znamená, že po rozehrání puku se valí pět borců dopředu, z toho čtyři až k bráně, po ztrátě zase pět dozadu s tím, že útočníci musí ještě ve středním pásmu dohnat soupeře a odebrat mu kotouč.
- Všechny bule hrajeme dozadu na beky a okamžitě si najíždíme. Po dopadu puku na led startuje křídlo blíže mantinelu centrovi pod nohy, sbírá nerozhodnuté puky a posílá je na obránce.
- Roh kluziště je zakázané území, za brankovu čarou (útočnou) může být v jeden moment jen jeden hráč a to ještě jen v jízdě.
- Každý útok tlačíme do brány, každý útok se snažíme zakončit střelbou. Do rohu se fakt nesmí!
- Pokud puk neskončí v bráně, ale třeba v rohu, ihned ho posouváme na zadního hráče (na kruhu centr, na modré obránci), protože po každém protiútoku následuje logicky obranný nájezd pěti bránících hráčů až k bráně. Toho využijeme a všechny puky rozehrajeme na hráče v druhé vlně, kde je prostě a jednoduše hromada volné prostoru.
- S tím souvisí další pravidlo, že puky zpoza brankové čáry tlačíme před bránu jen výjimečně. Zpravidla se tam povalují minimálně tři hráči soupeře a nahrávka do tohoto prostoru je většinou ztráta puku.
- Dále, pokud nevstřelíme ihned branku a puk skončí v rohu, žádné rotace! Okamžitě následuje přebrání puku v oblouku a buď vyvezení na kruh a střela na bránu nebo nahrávka na odstoupivšího hráče. Další variantou je rychlá rozehrávka na obránce.
- Po ztrátě puku v útočném pásmu napadáme dvěma hráči.
- Sporné puky v útočné třetině, které směřují k obránci (k mantinelu) jde obránce hrát, současně se poslední hráč automaticky vrací na pozici obránce na modré.
- Přesilovku hrajeme tak, že se snažíme vyslat na bránu co nejvíce střel od modré nebo z kruhu, s okamžitým dojížděním do brány min. dvou hráčů. Samozřejmě nevylučujeme kombinaci a přečíslení hráčů, pokud se naskytne příležitost.
- Oslabení hrajeme aktivně, žadné postávání ve čtverci. Vycházíme ze čtverce, ale nejbližší hráč okamžitě startuje k soupeři, který přijal přihrávku a snaží se mu odebrat puk. V ten moment se k němu posouvá další hráč, který ho zajišťuje, kdyby náš bránící hráč neuspěl. Po získání puku se snažíme, dle situace, zaútočit a vstřelit branku.
- Obranu ve vlastním pásmu nijak nekomplikujeme, centr pomáhá obráncům, po získání kotouče okamžitě najíždí čtyři !!! hráči.
- Nesnažíme se soupeře zmlátit, hrajeme prioritně puk, v každé situaci.
- No a pak už jen pár obecných pokynů, jako nezbavujeme se za žádné situace puku a snažíme se hrát, důraz do brány, clonění brankáři při střele, z „chumlů“ u mantinelu sbíráme puky dozadu a rozehráváme přes druhou stranu atp.
Možná to vypadá složitě, ale jedenácti a dvanáctiletí kluci to pochopili během 20 minutého povídání a malování. No a pak už stačí jen během hry upozorňovat, opravovat, korigovat a věřte mi, ten hokej si fakt užijete.
Tvrdím to neustále a po další zkušenosti zas jednou rád zopakuji. Naučit děti hrát opravdický hokej je docela jednoduché, jen to chce chtít a aspoň trochu vědět jak na to. Na trénincích postačí pilovat dovednosti, tohle všechno pak stačí jen vysvětlit, zdůraznit, opakovat. Nejde o žádné herní systémy (dnes tzv. týmovou organizaci), ale o pár jednoduchých a zcela logických zásad.
Enjoy 🙂
Bohužel přesně tak to je.
I já jsem rodič dítěte ročníku 2000. A pro úplnost, syn hraje (chytá) Moravskoslezskou skupinu.
Ale to co popisujete ve svých komentářích je běžnou realitou i zde.
A přesně vím pane Hes když píšete o znechucení, co tím myslíte. Mám to velmi podobně a je mi z toho smutno.
Myslím že zásadní problém, tady u nás, je málo dětí, slabá základna ročníku, tudíž žádná konkurence. Klukům je pak úplně jedno, jestli do toho dávají všechno nebo ne. Protože výsledek je vždy stejný, ví že se nemusí s nikým o místo v sestavě poprat a na zápas vždy jedou.
A trenéři, nutno říct že mnou velmi uznávaní, už tak trochu rezignovali, ač na každý trénink velmi dobře připraveni tak už asi nemají sílu přesvědčit kluky aby to nebylo jen na půl plynu.
Tak pak přijdete na zápas celý natěšení, jak si užijete tuto krásnou rychlou hru a odcházíte málem se slzami v očích, se sevřeným žaludkem a poměrně zkaženým víkendovým dnem.
Alespoň pro syna to má jednu výhodu, tento přístup jeho spoluhráčů v poli mu zajišťuje více zákroků v bráně při zápase, tudíž mnoho nových zkušeností.
Ale abych byl férový, existují i zde výjimky, tak 2-3, které pochopili v čem je tato hra krásná.
Ale to je zoufale málo!
D.
@cm
:-)) já mám ještě jeden článek rozepsaný, ale přijde mi strašně pesimistický, tak nějak nemám sílu ho dopsat. Na druhou stranu vždy jsem se snažil publikovat všechno, co mi přišlo zajímavé a poučné, ať už pozitivně či negativně, takže ho v týdnu „dořachnu“, protože hranice potěšení z hokeje se u mě „limitně blíží nule“ … A jak tak sleduji okolí, nejde rozhodně o jev ojedinělý. Ojedinělým jevem jsou projevy opačné a všem, kteří je tak vnímají taky upřímně závidím!
Přiznám se, že jsem nějakou podobnou odpověď asi i čekal, ale těšil jsem se na ten rozbor:-). Z Vašich reakcí, kterých je na můj vkus žalostně málo, se Vaše otrávení hokejem dalo nějak postupně vyčíst a je to škoda. Osobně mě mrzí, že už nepíšete tolik jako dřív resp. skoro vůbec, protože jsem na Vašich komentářích „vyrostl“. Co jste napsal, sedělo, sloh velmi vytříbený… Pojďte se do toho zase obout. Zdraví @MH
@cm
Snažil jsem se zformulovat odpověď s odůvodněními, kdo na tom nese největší podíl viny, ale byl by to román na půl stránky a navíc mi během psaní zas málem „prdla žilka“, takže mažu a raději jen stručně:
Společnost -> kluby (se svojí politikou „každá duše, každá stovka dobrá“) -> trenéři, kteří prostě dělají něco, co neumí a co hůř nechtějí nebo nejsou schopni se naučit.
Je to jako ve škole. Když celá třída, včetně běžně nadaných dětí, umí prd, asi za to děti samotné nemohou …
A čím to podle Vás je?@MH
@Jindra
Dobrý den a zdravím Vás za hranice! Zajímavý příběh, ale buďte v klidu, s něčím podobným jsem se také setkal. Tady zas někteří trenéři považují rychlá střídání v žácích za chybu, věc nežádoucí. Dlouho jsem přemýšlel nad důvodem, než mi to docvaklo. Rychlá střídání = delší přerušení hry = delší doba na zápas = bude později doma. Jiné vysvětlení pro to fakt nemám.
Takže těžko radit, ale napoví snad náhled do budoucnosti. Já teď na žáky moc nechodím. Adam je pořád zraněný nebo nemocný, tým hraje stylem z jakého je mi akorát na blití (pardón, ale jiný výraz pro to nemám), takže mě to nebaví a když zajdu na hokej, tak na starší dorost. A řeknu Vám, že tam je to hrůza ještě větší! Borci sotva lezou, polovina zabere jen směrem k bráně soupeře, někteří s přehledem vystřihnou střídání minutu a půl až dvě!!! na ledě (samozřejmě v chůzi s jedním polosprintem) a nikdo nic neřeší. Prostě mizérie a mizérie, obludnost a ostuda všech, kteří na tomto participují. Je jasné, že pokud chcete hrát opravdický hokej (dříve nejrychlejší hru na světě, ale dnes díky „české cestě“ hru pro „lejzáky se sebevědomím“), tak musíte děti naučit vletět na led a jezdit 35-45 vteřin na krev, jiné řešení není. Později už je to nenaučíte resp. možná ano, ale jednoho z deseti …
Asi jsem Vám moc nepomohl, ale jak slyším o hokeji, popadne mě akorát nezvladatelná frustrace z toho, co se tady kolem mládežnického hokeje děje 🙁
Dobry den pane Hes,
tyhle pravidla se me opravdu moc libi. Bavil jsem se o tom s mojim klukem a probrali jsme to do detailu nebot vse ma opravdu logiku. Kluk je rocnik 2000 a ja mam ted jen jednu otazku. Kluk hral v neldei mistrak (hraje v Mannheimu za Adler, uz jsme se tady kdysi videli). Hned pri prvnim stridani kluk jezdil jak fretka a prijel po 45 sekundach stridat. Od trenera dostal strasny klistir, ze je podelanej a okamzite ho na zbytek tretiny posadil. Kluka me bylo docela lito nebot je me jasny ze dikutovat s cholerickym trenerem (ktery ma jinak super treninky) nema moznost a cenu. Kluk odehral ty dve tretiny a trener je nechaval na lede 1:30 az dve minuty kazdy blok a po minute na nem bylo proste videt ze v jeho plenm nasazeni proste uz nema kyslik zatimco ostatni (ketri tam tak zdaleka nelitaji) to nejak vydrzeli. V pondeli rekl trener klukovi na treninku ze musi zlepsit kondici ze fyzicky nevydrzi ani jedno stridani. Co mam delat. Jsem z toho docela bezvadnej. Kluk jako Mannheim tady nema konkurenci, nemam moznost s nim nit jinam nebo podobne…
Diky za radu.
Pozdrav Jindra Hon
Tak to má vypadat, máme s klukama nastavené podobné zásady. 😉 PN