Letos si s Gooolem moc nehraji. Vše, co jsem chtěl říct, jsem už řekl v minulosti a přinášet uměle nová témata za účelem návštěvnosti mě nějak neuspokojuje. Ale čas dozrál a jeden článek z jiného hokejového webu, či spíše téma zde diskutované mě přiměly ke krátké reakci a vysvětlení svého pohledu na věc.

V kostce jde o přístup k hokeji, pohled veskrze profesionální vers. masový. Zmiňovaný článek primárně reaguje na některá má vyjádření, ze kterých vyplývá, že jsem zastáncem stejné šance všem dětem. Rád bych to upřesnil.

Za prvé zmíním, že pokud bych pohlížel jen a pouze na své děti, budu se bít o co možná nejlepší podmínky hrstce vybraných jako lev. Oba kluci hrají na solidní úrovni a zřejmě by také oba ve výběrových týmech obstáli. Nesoudím tak jen ze svého otcovsky možná zaslepeného pohledu, ale událostí, které je v kariéře potkaly. Ale o tom můj článek není. Rád bych zde vysvětlil některé body, které obhajuji.

Číst více …

Jelikož se na jiném hokejovém webu (www.zacha-hokej.cz) otevírá zajímavé téma odstupného za hráče při přestupu, nabízím problematiku k diskuzi a zamyšlení i zde. Pavlův článek jsem nečetl, je na mě moc dlouhý :), ale třeba se něčeho dobereme i tady.

Osobně se domnívám, že klub by měl mít za výchovu hráče právo na určité odstupné, resp. výchovné. Vynaložené úsilí a prostředky za výchovu hráče by se měly vracet zpátky, aby je bylo možné nadále využít ke zlepšení podmínek v klubu. Bohužel ale stávající tabulky jsou fakt pro rodiče smrtelné a domnívám se, že jde o hodnoty spíš vycucané z prstu než s reálným základem. Nicméně jejich výši si při nejlepší vůli navrhnout netroufnu. Troufnu si ale jinou věc a sice nadhodit k zamyšlení pár bodů.

• Odstupné by mělo být variabilní a korespondovat s podmínkami, které klub hráčům nabízí. Některé kluby získávají dotace a sponzory snadněji a mohou hráčům nabídnout výstroj, hole a další hmotné statky, stejně jako úhradu některých nákladů a nižší příspěvky. V jiných klubech při nejlepší vůli takové možnosti nemají a rodiče se podílejí svými příspěvky na chodu klubu mnohem více. Myslím, že toto je reálný důvod k tomu, aby byla výše výchovného odlišena klub od klubu.
• V diskuzi u Pavla Zachy se objevil názor vyžadující petice či snad demonstrace, vyzývající k odklonu od „pokakánství“. Zůstal však nikoliv nepřekvapivě nepodepsaný. Myslím, že podobné „hurá“ akce bez reálného základu šanci na úspěch nemají.
• Za reálný základ, pokud by se významné množství hokejových rodičů chtělo problematikou skutečně zabývat, považuji postupné a uvážené kroky, kde prvním je jednoznačně právní rozbor příslušných řádů v porovnání se zákonnými normami. Ani by to nebylo nic složitého. Stačí jeden spolehlivý organizátor, který shromáždí a bude spravovat finance a následně osloví fundovaného právního zástupce, kterého do problematiky zasvětí. A myslím dokonce, že finance na právníka by ani nebyly velkým problémem. Věřím, že hodně lidí by nějakou tou stovkou přispělo, já určitě také …
• Výše odstupného či přesněji možnost získání financí za hráče by měla kluby motivovat k co nejlepší práci s dětmi. V problematice financování hokeje by se klidně mohla objevit i jakási položka „vratného“ či jak to nazvat, od hráčů, kteří dosáhnou na profesionální úroveň. Myslím si, že např. 5% z jejich příjmů, odváděných do 25 let věku hráče mateřskému klubu (či klubům v poměrných částech, pokud v mládežnických kategoriích vystřídal více klubů) by nikomu moc neublížila, klubům pomohla a hlavně je motivovala. Je to jednoduchá matematika a ne jen početní. Klub má zájem na výchově co nejlepších hokejistů, protože ti mu to pak vrátí ze svých příjmů. Mimo jiné. Obě strany z toho budou jen těžit. Je mi jasné, že nelze uzavírat smlouvy s nezletilými, ale myšlenka se mi nejeví úplně zcestnou. Jen nevím, jak s ní dál pracovat (nižší procento, podmíněné postaršování resp. hra za dvě kategorie … vážně to chce víc promyslet).

Tak to je asi všechno. Když to shrnu, jde o tři kroky. Revize výše stávajícího výchovného s nastavením klouzavých tax dle možností (nabídky) klubů, první krok ke změně ve formě právního rozboru a nakonec úvaha nad „vratným“, jak jsem si dovolil položku pracovně nazvat. Myslím, že za úvahy ještě hlavu nikomu nikdo neutrhl, takže pokud máte zajímavý nápad, či touhu do toho praštit, tak sem s tím.

Závěrem upřímně přiznám, že mě osobně problematika nijak významně nepálí (nikam přestupovat s klukama nehodlám), ale vnímám ji jako hokejově celospolečenský „bod k jednání“, takže proč se jím nezabývat …

Tak přesně tenhle výkřik mi zazní v uších pokaždé, když si vzpomenu na první zápas mezi novým a starým týmem mého syna. Nic jiného z úst tehdy jeden z rodičů nevypustil.

Vzpomněl jsem si na to opět poté, co jsem byl na konci tohoto týdne svědkem jednoho přímého a jednoho zprostředkovaného přenosu dvou hodně vzdálených kategorií. Fakt nehezké zážitky. Nejprve známé lamželezo, hráč, který v minulých sezónách zlomil nejednu ruku, žebro a pohmoždil několik krčních páteří opět předvedl své nejlepší kousky a mimo jiné zcela bez zájmu o hru zničil brutálním nájezdem nejen soupeře, obyčejného hodného kluka, sportovce, ale i části jeho výstroje. Hlava mi nebere proč … Opravdu hodně smutný pohled a myslím, že další předzvěst blížícího se neštěstí, na kterém ponesou svůj díl viny kromě zmíněného hráče i všichni zainteresovaní. Kamarádi, propadající v mužný jásot po každé nesmyslné ráně (za stavu 0:5 zřejmě jediné rozptýlení), rozhodčí, trenéři i hokejoví činovníci, kteří o záludné a nebezpečné hře dotyčného dávno vědí. Bez odezvy, bohužel.

Číst více …

Mám rád detaily. Ve hře hokejové obzvláště. Jsem toho názoru, že můžete ponechat děti svému osudu, ať si „na to“ přijdou samy, což se hrstce podaří, nebo je „to“ můžete naučit. Osobně preferuji druhou variantu ve verzi, kdy je vhodné děti naučit třeba dvě, tři řešení pro danou situaci a zbytek (další nekonečné množství variant řešení) už ponechat na jejich kreativitě. Mají inspiraci a učí se (vymýšlí) pak nové věci snadněji, rychleji a často nabídnou nádherná, kreativní řešení, které by člověk ani nevymyslel. Mluvím třeba o situaci „jak se dostat z rohu“, „jak přejít 1 na 1 v přímém směru“ atp. Ale jsou situace, kde zas až tolik variant řešení není a je vhodné je děti začít učit v momentě, kdy se s nimi začnou setkávat častěji a mají odpovídající dovednosti k tomu, že už se ve hře nemusí zaměřovat jen, pouze a výhradně na nožičky a ručičky.

Mluvím třeba o vhazování, střídání, odebírání koutouče, hře tělem atp.

Naučte je to, vysvětlete detaily a dbejte na permanentním provádění. Z dovednosti uděláte velmi rychle návyk, kterým usnadníte hráčům jejich další hokejový život. Je smutné pozorovat čtrnácti a více leté borce jak netuší, kdy je vhodná situace ke střídání ve hře a že se bruslí naplno i cestou na střídačku, nebo jak drží při buly hůl pomalu v jedné ruce.

Pro inspiraci dvě takové situace popíšu a přidám svůj pohled, mnou preferovaná řešení.

Střídání ve hře

Je to snadné. Jak říká jeden mladý trenér, každý hráč by si měl nechat v zásobníku sil poslední doušek k tomu, aby dokázal na plný pecky uhánět na střídačku. Hra prostě pro hráče končí, až když skáče na střídačku a ne v momentě, kdy se rozhodne střídat. Takže na plný pecky ven! Za každé situace, i když se zdá, že zrovna nejsem na ledě dvakrát potřeba. Ale kdy? Tak to je ještě větší oříšek. Oči mi lezou z důlku, když vidím borce po dvouminutovém obranném boji ve vlastním pásmu vyvážet puk a pokoušet se individuálně projít ve středním pásmu přes tři hráče soupeře. Stačí borcům vysvětlit, že primární je, aby všichni vystřídali, takže pokud třeba vystřídám první, nejdu hned do riskantních harakiri, vyžadující ostražitost či součinnost spoluhráčů, ale zavezu puk za červenou a nastřelím (nebo podržím ve vlastním pásmu nebo …), aby mohl vystřídat zbytek fyzicky zhuntované obranné kohorty. Taktika střídání je trochu složitější, ale základem je pravidlo, že hráči si musí navzájem vyhovět a pomoci, aby dokázali vystřídat bez toho, aniž by tím ohrozili vlastní bránu.

Buly

Vhazování je úvodní akt hry, který rozhoduje o tom, který tým začne hru útočením čili výhodou. Tedy akt důležitý. Základem je získat puk pod kontrolu a založit útok nebo ohrozit bránu soupeře. Z toho důvodu nechápu borce, kteří hrají buly dopředu, k nohám soupeřů a ještě více nechápu trenéry, kteří toto umožňují či dokonce učí. Ano, je pár míst, kde se může centr pokusit vyhrát buly mírně dopředu na startující křídlo (dle mého jen ve středním pásmu), ale určitě to není buly v pravém kruhu útočné třetiny pro leváka. Puk hraný dopředu, tedy forhandem, logicky směřuje do rohu. Osobně preferuji a vždy jsem kluky učil hrát všechny buly dozadu, na obránce, který může okamžitě založit útok, vystřelit. Jde prostě o to získat puk do svého držení. A pak se uvidí. Ještě jsme měli třeba jednu „pomůcku“, kdy křídlo blíž mantinelu zároveň s dopadem puku na led startovalo k centrovi, aby vydolovalo puky, které zůstanou ležet pod „zaklíněnými“ hráči na bodu pro vhazování. Kolik jsme takových puků získali třeba naposledy na turnaji v Kanadě bych ani nespočítal.

No takže tak nějak. A dál už je to na vás … 🙂

• Útočník: 10x se dostane k puku a z toho ho 9x odevzdá soupeři, ale jednou to vyjde a vstřelí branku. Borec.
• Obránce: 10x se dostane k puku, z toho ho 9x odebere soupeři při obranném zákroku nebo přesně rozehraje, ale jednou to pokazí a tým inkasuje branku. Kopyto.

Vnímáte ten rozdíl? Samozřejmě, nejde o dogma a mluvím o hře primárně v obranné třetině a středním pásmu, tedy místech, kde se má hrát na jistotu. Nezmiňuji útočné pásmo, kde je logické, že kreativní hráč riskne šanci 50 na 50 k tomu, aby se pokusil přihrát spoluhráči u odkryté branky. Ale v obranném pásmu by ten poměr měl být 100 ku 0, ve středním dle situace, ale odhadem v průměru tak 80 ku 20.

Všimněte si někdy ve hře, kolik slavný střelec poztrácí puků, kolikrát nepřesně přihraje, hraje sám 1 na 1 místo aby uvolnil najetého spoluhráče, nejde do souboje, kde by to bolelo nebo „odpočívá“ za červenou, až se to k němu odrazí. Vezměte si blok, dělejte čárky a jsem přesvědčen, že budete hodně překvapeni.

I tohle je jeden střípek hry, který dělá hokej hokejem … Think about it!

Připravuji: Detaily ve hře, které se často přehlíží

• Proč tři útočné akce ze čtyř místo střely na branku končí v rohu?
• Proč se hráči pořád motají po rozích a když vyjedou s pukem, tak ho tam zase hodí zpět místo toho, aby vyhledali vhodnou střeleckou příležitost nebo spoluhráče ve vhodné střelecké příležitosti?
• Proč obránci v útočném pásmu nevyhledávají neustále vhodné místo k zapojení se do útočné akce, proč postávají pasivně na modré?
• Proč útočníci nevyužívají v útočném pásmu obránce?
• Proč se útočníci nevrací a nesnaží se eliminovat útoky soupeře už ve středním pásmu?
• Proč se hráč v krizové situaci, která však neohrožuje vlastní bránu, nesnaží hledat řešení a raději odhodí puk na obsazeného spoluhráče, kterého tím vystaví do stejně složité situace?
• Proč se hráči bojí chodit do osobních soubojů?
• Proč se hráči při přesilovce snaží hrát za bránou souboje 1 na 1 místo rychlé rozehrávky na volného spoluhráče?
• Proč hráči nebruslí, nejsou v neustálém pohybu, nenabízejí se do hry?
• Proč hráči zakončují lajdácky střelou kamkoliv místo střelou mířenou?
• Proč obránci tolik ustupují, nechávají útočníky dojet až na kruh a pouští je tím do střelecké pozice místo aby zahajovali obranný zákrok na vlastní modré?
• Proč nemají hráči tlak do brány tzn. po střele nebo během střely spoluhráče nejdou okamžitě před bránu na dorážku či stínění brankáři?
• Proč se hráči bojí soubojů 1 na 1 a raději se zbavují puku?
• Proč hráči při přechodu přes protihráče přestávají bruslit, pohybovat nohama, místo aby zrychlili?
• Proč směřují nahrávky levákovi na pravou stranu a obráceně?
• Proč 80% střel směřuje do horní poloviny branky, když je staticky dokázáno, že 75% branek padá naopak do spodní poloviny brány?
• Proč hráči nechtějí číst hru, předvídat, být o krok napřed?
• Proč jsou hráči minutu a déle na ledě, když v plném nasazení to prakticky nelze odjezdit?

Nevíte někdo? No co se dá dělat. Nicméně věřím či spíše doufám, že i touto formou lze snad naznačit, co by mohlo malým hokejistům v jejich sportovní kariéře pomoci … 😉

Už podruhé použiji oblíbené rčení mého přítele z mládí Klobouka, abych navodil lehce kontroverzní atmosféru. Tento víkend byl hokejově vážně záživný. Chudáci kluci … 🙁

Minulý týden jsem si prohlížel videa ze zápasů ročníku 1995/1996 ve 4. a 5. třídě, abych je dokázal porovnat s ročníky 2001/2002, které se v těchto kategoriích nachází letos. A musím bohužel poznamenat, že obecně se mládežnický hokej v této kategorii (a úroveň dovedností) za posledních pět let ještě rapidně zhoršil, což mě sice nepřekvapilo, ale takový rozdíl jsem nečekal.

Číst více …

Na dvou různých webech se objevily dva zajímavé články od lidí z „centra dění“. Mám rád, když se věci nazývají pravými jmény, takže mě moc potěšily a to i proto, že mi něco připomínají:

Hokejový program USA Hockey – nedalo by se „Best on Best“ náhodou volně přeložit jako Své k svému?

Mladí hráči nedávají hokeji všechno – zajímavé pojednání o poznání toho, že se mladým hráčům nechce moc tahat, že je moderní hokej nejen o dovednostech, ale významně taky o nasazení, o drajvu. Ale že se to taky jaksi zapomíná (či neumí) vyučovat … Jako bych to už někde slyšel. Že by třeba např. tady?

V poslední době hodně řešíme skutečnost, že se nám mezi chlapci spíše výkonnostní nůžky otevírají, než naopak. Pořád hledáme řešení a přemýšlíme, čím to je. Kvalitou tréninku – ne všichni jsou u nás od začátku své kariéry a začátky absolvovali jinde a jinak, kvantitou – ne všichni jsou přes tři roky na ledě, přístupem a nasazením, talentem? Já bych vzal od každého trochu, ale největší váhu dávám číslu tři.

Číst více …

Ten zkrácený nadpis hned vysvětlím. Pozorně jsem si přečetl veškerá dostupná vyjádření a komentáře pana Františka Musila, týkající se mládežnického hokeje. A pozorně už celkem dlouho mládežnický hokej sleduji. Jelikož se právě nacházíme v období zvednutých vášní, ostrých diskuzí a polemik v souvislosti s výběrem hráčů ročníku 1996 pro turnaj v Kanadě, nabízím malé zamyšlení a svůj pohled na věc.

Bavíme se o třech vlastnostech a schopnostech hokejisty. Za prvé hlavě, která dokáže u hokeje kreativně přemýšlet, řešit situace optimálně a překvapivě, vymýšlet kombinační akce, tvořit hru. Za další o kličce, tedy zkráceně individuálních dovednostech hráče, který se dokáže prosadit v situaci 1-1, podržet puk. A nakonec o hráčově srdíčku, tedy přístupu, zápalu, motivaci, bojovnosti.

Jasně, jak chybí jedno ze zmíněných, málokdo si dovolí použít oblíbený termín komplexní hráč, ale co je důležitější? Dá-li se to tak vůbec nazvat. Pan Musil (vycházím skutečně z dostupných rozhovorů a komentářů) preferuje na prvním místě číslo tři, srdíčko. Hráče, který se dokáže vydat do posledních sil, za každého stavu a každé situace bojuje a pracuje pro tým. Nezbývá než souhlasit. Znám spoustu šikovných hráčů, ale když tahají jen jedním směrem a to ještě občas, nemohu je při nejlepší vůli nazvat žádanými hokejisty.

Dále tu máme kličku, tedy individuálně vybaveného hráče. Nezdá se vám popis předností takového hráče poněkud skromným? Dokáže přejít 1 na 1, podržet puk. Mně ano. Individualita bez hokejového myšlení a pořádné porce bojovnosti vynikne během zápasu v několika individuálních akcích a třeba i zápas svou brankou rozhodne. Ale hokej je i o špinavé práci, bránění, padání do střel, hře do těla, prudkém startu po minutě na ledě …

Na závěr jsem si nechal hlavu, hokejové myšlení, které především dělá hokej tak zajímavým a pohledným (alespoň pro mě). Hodně lidí se domnívá, že se to nedá naučit. Já bych až takhle ortodoxní nebyl i když naučit se asi opravdu nedá. Hráče, který to má v hlavě poznáte na první pohled, při prvním doteku puku, ale jsem přesvědčený, že i hráče s nedostatkem kreativity lze nasměrovat správným směrem a pomoci mu k tomu, aby pro něj nebyl hokejový zápas jen sem – tam a bum – bum. Musí ale sám chtít! Pokud nechce, nepřinutíte ho.

No a co tím chtěl básník říci? Prostě jedno se bez druhého či třetího neobejde a čím vyšší úroveň popsaných schopností (vlastností) tím lepší hráč. Pokud ale hráč nedovede na ledě odevzdat 110% z toho, co v něm je, může být sebelepší „míchač“ či „myslitel“, ale v opravdovém hokeji, mezi vyrovnanými týmy a hráči nemá šanci a není pro tým tou správnou volbou.

A musím říct, že při svých cestách po zimácích si všímám, že těch stodesetiprocentních hráčů je prostě méně, než by si člověk přál vidět.

(17 hodnocení, průměr: 4,00 z 5)
 Loading ...