Dvě zlomené kosti! Těmi začnu i skončím tento výjimečný příspěvek.

Na Gooolu jsem dosud publikoval celkem 692 příspěvků. A nevzpomínám si, že bych se někdy významně vyjadřoval k rozhodčím. Nemám to ve zvyku a neměl jsem ani v době své trenérské kariéry. Nicméně dvě utkání, která jsem shlédl tento prodloužený víkend, mě vyprovokovala k tomu, abych přeci jen pár slov utrousil.

Nejprve k prvnímu. Střetla se dvě mužstva přípravky. Jedno se snažilo hrát hokej, druhé mělo v popisu práce pouze destrukci a agresivní hru do těla. Asi to měla být zaručená cesta, jak „uspět“ v souboji s hokejově vyspělejším soupeřem. Hnus velebnosti! Pohled na zmatené děti sotva se držící na bruslích, jak bezhlavě a obvykle s rukama nahoře napadají každého projíždějícího malého hokejistu soupeře, je vážně přesmutný. Stejně jako na výkon pana rozhodčího, který třicet faulů zmiňovaného klubu potrestal jedním nájezdem, zatímco dva fauly soupeře nájezdy hned třemi … Ostuda pro hokej, ostuda pro trenéra, ostuda pro vřele aplaudující rodiče každému takovému zákroku a největší ostuda pro pana rozhodčího, který zřejmě úplně zapomněl, že hra tělem je v nejmenších mládežnických kategoriích zcela zapovězena. A ostuda pro odborníky z velení, kteří žvaní, žvaní a žvaní a konkrétní kroky v nedohlednu!

Stále mám v paměti loňský zahraniční turnaj v zemi hokejově vyspělé, kde je hra tělem též zakázána, ale na rozdíl od našeho Kocourkova je zákaz plně akceptován. Nádhera! Všichni musí být neustále v pohybu, všichni se musí snažit hrát holí, malí kluci se nemusí bát u mantinelu, že je nějaký tatínkem čí trenérem zfanatizovaný ťunťa přizabije, prostě nádhera. Dříve jsem férovou hru tělem v rozumné míře akceptoval a toleroval. Neučil, prostě toleroval. Mýlil jsem se. Tohle je ta správná cesta, ovšem nechápu, že přestože nastolena jest, akceptována a kontrolována nikoliv. To prostě nepochopím!

A případ druhý? O pár kategorií výše, parádní dovednosti, hokej i sportovně agresivní hra mužů v modrém, ovšem významně kalena každým třetím zákrokem s rukama v úrovni očí soupeře. A rozhodčí? Nic, prostě nic. Sem tam, aby se neřeklo, rychle to utíkalo a honem domů. Bohužel však se smutným výsledkem. Nejprve vyrovnávací gól po vytaženém puku obráncem do středního pásma o neuvěřitelných 30 cm přímo před zraky čárového rozhodčího a následně result z nejhorších – dvě již zmíněné zlomené kosti. Jedna po hrůzostrašném naražení na mantinel zcela mimo hru honorovaném dvěma minutami, druhá zcela nepotrestána …

Prostě to co předvedli pánové v pruhovaném v obou zmíněných utkáních je s prominutím „napřesdržku“ a musím pouze smutně konstatovat, že se obávám zítřků ještě horších, pokud nám pánové z vedení českého hokeje nepředloží KONEČNĚ alespoň jeden jediný v nadpisu zmiňovaný důkaz, místo slibů … Protože to, co se v mládežnickém hokeji momentálně děje, počínaje dovednostmi malých hokejistů, podmínkami a třeba rozhodčími konče je fakt fraška, kterou by jen tak někdo nevymyslel.

(16 hodnocení, průměr: 4,75 z 5)

 Loading ...