Ano, momentálně bych si nepřál nic jiného, než aby Jarda Jágr okamžitě skončil s aktivní kariérou, vzal tu nejdelší hůl, která mu zbyla a rozehnal s ní rázně partu alibistů a neustálých hledačů prostředků, kteří táhnou kdysi výstavní národní sport vytrvale ke dnu!

Žádné prostředky samy děti hokej nenaučí, krásné nové dresy také ne! Někdy stačí opravdu málo! Daleko účinnějšími zbraněmi jsou zájem, snaha a poctivá práce v rámci daných možností. Je nepochopitelné, že nikomu stále nedochází, že tam, kde se dobře pracuje, tam jsou nakonec i ty prostředky! Z ulic nové děti na zimáky jen tak nedostaneme (zvláště, pokud budou v TV koukat, jak se na MS či olympiádě taháme se Slovinci o účast ve čtvrtfinále), tak sakra pracujme co nejlépe s těmi, které jsou!

Číst více …

Aktualizace 20.5.2013

Pokud uvažujete o koupi nové hole, vyhněte se obloukem značce Easton i jinému zboží dováženému jistou PROFI-HOCKEY s.r.o.

Hloupě jsem v JB Sportu pořídil „špičkovou“ originální (nikoliv kopii, na které na svém webu dovozce upozorňuje) Easton RS Intermediate za bezmála 5.000 Kč po slevě v domnění, že nám vydrží stejně jako Bauer Total One skoro celou sezónu. Nějakých deset dnů od koupě po 5-ti tréninkových jednotkách v rukách 11-letého hráče dopadla hůl viz obrázky níže. Nějakej špatnej kus, říkám si a pokorně zasílám k reklamaci. Jaké překvapení, když se mi vrátila s vyjádřením „REKLAMACI NELZE UZNAT JAKO OPRÁVNĚNOU, ZBOŽÍ HRUBĚ MECHANICKY POŠKOZENÉ, NEJEDNÁ SE O VADU MATERIÁLU ANI KONSTRUKCE.“ Dokonce to mají frajeři z PROFI-HOCKEY s.r.o. připravené na razítku!!!

Číst více …

Autor článku: Radomír Čížek

V poslední době se na tomto webu i mezi trenéry rozvířila diskuze o rozhodčích v mládežnickém hokeji a konkrétně o tom, zda už u nejmenších dětí povolit hru do těla. To, co se mi ovšem včera (je po půlnoci) stalo, myslím, nemá obdoby, a proto jsem se rozhodl ještě v noci po příjezdu z turnaje napsat tento článek. Stejně bych dlouhé hodiny přemýšlel, co do toho článku druhý den napsat, takhle jsem stále plný emocí…

Dovolte mi krátce se představit, jmenuji se Radomír Čížek, je mi 26 let, trénuji teprve třetím rokem kategorie do 10 let v klubu z malého města. Práce s dětmi mě pohltila natolik, že jsem ochoten obětovat svou kariéru v lépe placeném povolání, abych se mohl co nejvíce a nejlépe věnovat našim klukům (v současnosti hlavně žákům 3. a 4. třídy).

Číst více …

Odkaz na článek na serveru iHned.cz.

Máte-li chuť se k videu vyjádřit, využijte raději sterilnější prostředí Facebooku, tady komentáře raději uzavřu. Jde o fatální selhání jednotlivce, nerad bych šířil vášně napříč kluby. O těch to není. Děkuji za pochopení.

Projížděl jsem staré maily a našel jeden, kde jsem byl přímo vyzván k tomu, abych ho zveřejnil, tak proč bych tak konečně neučinil. (Pokud mě paměť neklame, tehdy jsem tak neučinil s tím, ať si dotyčný využije své oficiální distribuční kanály.)

Mail mi poslal pan XY (jméno dnes už není důležité), tehdejší pracovník ČSLH v návaznosti na naši snahu zorganizovat celosezónní soutěž 3. tříd ve velkém hokeji (paralelní k soutěži v minihokeji pořádanou svazem). Připomenu, že šlo o jediné a sice nabídnout dětem (za vlastní peníze!!!) možnost zahrát si více zápasů a to kromě minihokeje i ve velkém hokeji.

V závěru mailu naleznete ironickou poznámku k našemu tehdy plánovanému zájezdu do zahraničí (Philadelphie, turnaj OneHockey 2009, úplně jiný hokej, neuvěřitelné zápasy, hromada zkušeností, solidní 2. místo a hlavně !!!! dnes již prokazatelný nesporný přínos hráčům, kteří se turnaje zúčastnili), která jen podtrhuje mou domněnku, že takto smýšlející lidé jsou právě ti, na které je třeba ukázat prstem a poděkovat jim za to, že jsme v mládežnickém hokeji tam, kde právě jsme …

Číst více …

Nevěříte?

Již napsané znovu otevírat cenu nemá, takže se jen podepíši pod článek Pavla Zachy. Čtěte zde.

A dodám, že osobně bych si to opravdu upřímně moc přál! Aby se tolik do každého hráče v dětství investovalo … To bychom měli plejerů!

Neodpustím si jedno krátké zamyšlení, ke kterému jsem byl inspirován jednak komentářem u předchozího příspěvku a jednak jedním víkendovým utkáním.

Nedělám si iluze a vím, že jde o jev zcela běžný a častý, ovšem o to hůř. O nic moc nešlo, jen o výsledek. Od začátku chápu podtón snahy ČSLH eliminovat hru na výsledky u mládežnických kategorií. Od začátku ale spoléhám na lidskou moudrost a objektivitu a jsem zastáncem komplexnosti hokejové výuky, včetně výuky vyhrávání. Ale ono to fakt s některýma lidma prostě asi nepůjde.

Popíšu konkrétní případ. Zápas 4. tříd Tým A – Tým B, situace na ledě: drtivá převaha Týmu B, situace na ukazateli skóre: 1:3. Faul, penalta Tým A, faulovaný borec se zvedá a v pohodě odjíždí připravit se na penaltu. Ale ne, šup s ním na střídačku a na led skáče jiný borec, zřejmě penaltový specialista (pravidla nepovolují). Trenér Týmu A je na to upozorněn, rozhodčí je upozorněn, ale nic se neděje, penalta se koná … Číst více …

Asi nejeden z nás si vzpomene na úsměvnou scénku ze zdařilého dílka české kinematografie s názvem Dědictví aneb Kurvahošigutntág. Ano, je nová doba a nám, rodičům malých hokejistů asi nezbývá, než se s ní smířit.

Ze všech stran zaznívají zaručené informace o minihokeji čtvrtých tříd od nové sezóny, při debatách v televizi se dozvídáme, že jsme dali děti na sport proto, aby v první a druhé třídě nehrály zápasy, nesoutěžily a mistrovství republiky začínajících nadějí se stalo doslova a do písmene nečím prašivým.

Za mě špatně, mooooc špatně! Toužebně očekávaný švédský model, spočívající v ponechání hráčů svému osudu až cca do 15 let, tu vlastně praktikujeme už léta a podívejme se, kam se náš hokej dostal. Neinformovaní optimisté žijí v iluzích, že „potom to přijde“, my praktici a lehce zasvěcení zase víme, že samo nepřijde vůbec nic. Stačí se podívat na naše kluziště. Kromě minima nesporných talentů jsou schopni solidní hokej předvádět jen děti, které tátové vozí po kempech, navštěvují s nimi veřejná bruslení, střílí na zahradě, no prostě vzali jejich talent do svých rukou, jak v obdobné formě hlásá motto jedné domácí hokejové akademie.

Ale já nechci polemizovat, vše vyřčeno již mnohokrát a z mnoha úst bylo. Já chci něco jiného. Na následujícím videoklipu České televize zavzpomínat o pět let zpátky na jednu mimořádně povedenou akci. Díval jsem se na ten klip už hodněkrát a ať si říká kdo chce co chce, nevidím jediné nešťastné dítě, nevidím nic, co by dětem škodilo, nevidím nic, co by rozvracelo hokejovou morálku našich potomků a škodilo jejich hokejovému růstu. Vidím (a zažil jsem na vlastní kůži) pravý opak. No, však se pokochejte sami, zejména vy, rodiče hokejistů 4., 5. a 6. tříd, ať víte, o co přicházíte …

Zabralo mi to přesně šest a půl minuty …

Dovolil jsem si sepsat vzor stručného oznámení pro rozhodčí ledního hokeje, kteří rozhodují zápasy kategorií mladší žáci a mladší resp. 5. třída a mladší.

Když něco nefunguje, tak pro to přece něco udělám. Platí to doma, v práci, ve škole, kdekoliv. Nevidím důvod, proč by tomu tak nemělo být i ve sportu potažmo ledním hokeji.

Vzor oznámení [link]

(9 hodnocení, průměr: 4,44 z 5)
 Loading ...

Dvě zlomené kosti! Těmi začnu i skončím tento výjimečný příspěvek.

Na Gooolu jsem dosud publikoval celkem 692 příspěvků. A nevzpomínám si, že bych se někdy významně vyjadřoval k rozhodčím. Nemám to ve zvyku a neměl jsem ani v době své trenérské kariéry. Nicméně dvě utkání, která jsem shlédl tento prodloužený víkend, mě vyprovokovala k tomu, abych přeci jen pár slov utrousil.

Nejprve k prvnímu. Střetla se dvě mužstva přípravky. Jedno se snažilo hrát hokej, druhé mělo v popisu práce pouze destrukci a agresivní hru do těla. Asi to měla být zaručená cesta, jak „uspět“ v souboji s hokejově vyspělejším soupeřem. Hnus velebnosti! Pohled na zmatené děti sotva se držící na bruslích, jak bezhlavě a obvykle s rukama nahoře napadají každého projíždějícího malého hokejistu soupeře, je vážně přesmutný. Stejně jako na výkon pana rozhodčího, který třicet faulů zmiňovaného klubu potrestal jedním nájezdem, zatímco dva fauly soupeře nájezdy hned třemi … Ostuda pro hokej, ostuda pro trenéra, ostuda pro vřele aplaudující rodiče každému takovému zákroku a největší ostuda pro pana rozhodčího, který zřejmě úplně zapomněl, že hra tělem je v nejmenších mládežnických kategoriích zcela zapovězena. A ostuda pro odborníky z velení, kteří žvaní, žvaní a žvaní a konkrétní kroky v nedohlednu!

Stále mám v paměti loňský zahraniční turnaj v zemi hokejově vyspělé, kde je hra tělem též zakázána, ale na rozdíl od našeho Kocourkova je zákaz plně akceptován. Nádhera! Všichni musí být neustále v pohybu, všichni se musí snažit hrát holí, malí kluci se nemusí bát u mantinelu, že je nějaký tatínkem čí trenérem zfanatizovaný ťunťa přizabije, prostě nádhera. Dříve jsem férovou hru tělem v rozumné míře akceptoval a toleroval. Neučil, prostě toleroval. Mýlil jsem se. Tohle je ta správná cesta, ovšem nechápu, že přestože nastolena jest, akceptována a kontrolována nikoliv. To prostě nepochopím!

A případ druhý? O pár kategorií výše, parádní dovednosti, hokej i sportovně agresivní hra mužů v modrém, ovšem významně kalena každým třetím zákrokem s rukama v úrovni očí soupeře. A rozhodčí? Nic, prostě nic. Sem tam, aby se neřeklo, rychle to utíkalo a honem domů. Bohužel však se smutným výsledkem. Nejprve vyrovnávací gól po vytaženém puku obráncem do středního pásma o neuvěřitelných 30 cm přímo před zraky čárového rozhodčího a následně result z nejhorších – dvě již zmíněné zlomené kosti. Jedna po hrůzostrašném naražení na mantinel zcela mimo hru honorovaném dvěma minutami, druhá zcela nepotrestána …

Prostě to co předvedli pánové v pruhovaném v obou zmíněných utkáních je s prominutím „napřesdržku“ a musím pouze smutně konstatovat, že se obávám zítřků ještě horších, pokud nám pánové z vedení českého hokeje nepředloží KONEČNĚ alespoň jeden jediný v nadpisu zmiňovaný důkaz, místo slibů … Protože to, co se v mládežnickém hokeji momentálně děje, počínaje dovednostmi malých hokejistů, podmínkami a třeba rozhodčími konče je fakt fraška, kterou by jen tak někdo nevymyslel.

(16 hodnocení, průměr: 4,75 z 5)
 Loading ...