Střídáním označujeme krátké časové úseky hry, kdy hráč stráví na ledě mezi 40 – 60s intenzivního zatížení! Střídání se skládá jak ze složených pohybů, tzv. cyklických pohybů (např. bruslení), tak z jednoduchých pohybů , tzv. acyklických pohybů (např. střelba). Krátké časové úseky maximálního zrychlení a sprintu se střídají s úseky plynulého bruslení, osobními souboji, přihrávkami a střelbou. Intervaly zatížení jsou přímo během hry přerušovány cca 11 – 20s úseky (příprava na vhazování, offside, icing, zachycení kotouče gólmanem) Úseky odpočinku jsou cca 250s, což je v celkovém součtu poměr zatížení a odpočinku cca 1:4 – 5.  Z hlediska fyziologie je LH velmi náročný, protože TF dosahuje asi 90% svého maxima a neklesne ani během střídání vlivem emočních procesů pod 120 t/min.

1) Délka pobytu na ledě 40 – 60s, v začátku utkání a v začátku dalších třetin jen cca 30s

PROČ?

Vše vychází z problematiky „fyziologie člověka“. Sportovec dokáže pracovat v tzv. „dynamické rovnováze“ pouze ve výše uvedeném čase. To znamená, že organismus stačí odbourávat odpadní látky, které vznikají při vysoké intenzitě zatížení. Pokud tento čas překročíme, odpadní látky se nakumulují do vysokého množství a vzhledem k pomalému odbourávání těchto látek po překročení limitu ANP (anaerobního prahu) to negativně poznamená celý zbytek zápasu. Hráč ztratí tzv. „jiskru“, nebude rychlý, hbitý, bystrý naopak bude nepřesný a brzy unavený a vyčerpaný. Hodnoty ANP jsou orientačně mezi TF (tepovou frekvencí) 170 – 180 t/min. a hodnoty odpadních látek, zejména LA (laktátu) v krvi 3- 4 mmol/l (milimol / litr).

2) Snaha o maximální nasazení – hráči by si měli uvědomovat, že zápas je „svátek“ ve smyslu vyústění jejich tréninkového snažení do soutěžního pojetí. Měli by být maximálně „nažhavení“ na svého soupeře a to pak v zápase předvést v jednotlivých dílčích střídáních. Hráči by měli mít zautomatizované věci jako „nohy mi jedou stále naplno“, „čtu hru“, „hůl na ledě“ (zejména při napadání a příjmu přihrávky), „hlava nahoře“ (sledovat soupeře, spoluhráče, rozhodčí), „koncentrace“ na celé střídání (vím kde mám být, jaké jsou pokyny trenéra, odvedu maximální výkon a přitom nepřetáhnu střídání, včas a strategicky správně vystřídám).

3) Samotné střídání – hráči by se měli držet hesla “nech si vždy trochu benzínu na tryskový návrat na základnu…” Tedy samotný akt vystřídání by měl proběhnout v co možná nejkratším čase! To umožní držet soupeře pod neustálým časo-prostorovým tlakem. Naopak to neumožní soupeři přejít do přečíslení či založit rychlý protiútok. Je nepřijatelné, co mnohdy vídáme v utkáních, že střídající hráč zvedá někde na ose hřiště ruku na znamení vystřídání a pak se 5 či více sekund plouží ke střídačce, než dosáhne onoho 3m pásma od střídaček, kde je povoleno střídat. A hráč za něj naskakující do hry ve stejně plouživém a ospalém tempu zahajuje svůj pobyt na ledě a hledá, kde že je tedy vlastně kotouč, soupeř, spoluhráči atd. když už to měl před vstupem na led dávno vědět! Takže sprintem ven a sprintem na led s tím, že už ze střídačky jsem „přečetl hru“ a vím jaká je situace a okamžitě zareaguji!

4) Snaha o “fyzický nátlakový hokej” – v dnešním moderním hokeji je nezbytné dostat soupeře pod fyzický i psychický tlak a k tomu je ideální „tvrdá ale čistá“ hra do těla, tzv. „bodycheckování“. Hráč který svého protihráče tzv. „dohraje“, zamezí jeho dalšímu postupu vpřed a dá najevo i své morálně – volní vlastnosti jako statečnost, sebevědomí, vůle po vítězství… Je ale potřeba hráče na techniku osobních soubojů dobře připravit na tréninku, aby nezpůsobili sobě a soupeři žádné zranění! Je také nutností upozornit hráče na osobní souboje (zejména „bodychecky“) u hrazení !!! Zde je totiž možno přivodit hráči soupeře zranění s doživotními následky. Pokud hráč soupeře stojí více jak metr od hrazení, musí hráči přibrzdit a snažit se obezřetně přimáčknout soupeře na hrazení, v žádném případě do něj „vletět“ v plné rychlosti s úmyslem srazit ho k ledu či hrazení. Hráči musí i v emočně nabitém zápase myslet na tyto základní věci. Je proto velice vhodná krátká psychologická příprava před každým utkáním, kde jeden z bodů bude i tento (tedy hra u hrazení).

5) Herní varianty – hráči od 6. třídy výše by již měli znát základní herní varianty jako jsou fore-checking (napadání soupeře v jeho obranném pásmu), back-checking (dobruslení do obranných pozic, nejčastěji do středního pásma po náhlé ztrátě kotouče), pinching (obránce se ve svém útočném pásmu vysune podél hrazení od modré čáry směrem do prostoru „opěrného bodu“ („pytle“), k udržení útočného pásma). Dále pak „nátlakovou hru v OP“, kde by měl být vždy rychlý a důrazný přístup k soupeři, obrazem hry by měla být situace 1-1 (každý má svého hráče) doplněna o obrannou herní kombinaci „zdvojování“ (první hráč zahraje soupeři do těla, druhý odebírá kotouč). Nedílnou součástí všeho je správná a hlasitá komunikace, zejména v obranném pásmu a to mezi hráči i brankářem. Brankář by měl být aktivní, koordinovat hlasitě své bránící hráče, pracovat výborně s holí a to jak zastavovat nahozené kotouče soupeře, tak dokázat kdykoliv kotouč minimálně do středního pásma rozehrát. Měl by již zvládat základní prvky taktiky, jako včas vysprintovat na střídačku při signalizaci trestu rozhodčím, rozpoznat, kdy mužstvo pod tlakem potřebuje vystřídat a podržet kotouč, kdy naopak je vhodné rychle rozehrát a zabránit vhazování v OP, měl by si již všímat soupeřových hráčů, kolik je na ledě „leváků“či „praváků“, aby dokázal předvídat přihrávky či zakončení atd. …

6) Transitions (transition game) – čili “hra změn”. Je potřeba učit hráče již od útlého věku, že samotnou hru tvoří přechody mezi útočnou a obrannou činností a naopak. Kdo dokáže na tyto změny rychleji reagovat, ten vítězí !!! Je proto nutné naučit hráče během útoku myslet na obranu a během bránění na bleskový protiútok !!! Pro starší žáky začleňovat cvičení na „transitions“ přímo do tréninku.

7) Hraje celá “pětka” – v dnešním moderním hokeji se rozdělení na útočníky a obránce pomalu vytrácí… V utkání musí být schopni obránci podpořit útok a to i opuštěním svých výsostných míst na modré čáře a naopak útočníci se musí po ztrátě kotouče bleskově vrátita neváhat zastoupit obránce i v předbrankovém prostoru. Velice vhodné je do kategorie mladších žáků hráče na postech točit. Universálnost hráčů zvyšuje jejich šance uplatnit se později v profesionálním hokeji.

8) Herní myšlení – pro úspěšný pobyt na ledě během střídání nestačí jen tryskové nohy, ale musí být i bystrá hlava, která u hry přemýšlí. Je proto nutné hráče před tréninkem a zejména zápasem dostatečně poučit o herních prostorech, kde se mají pohybovat. V mnoha případech trenéři dávají jen obecné pokyny, podle kterých se dá jen těžko řídit… Chybou pak je, pokud se hráč bojí zeptat! Důležitá je podpora kreativity hráčů. Zejména v nižších kategoriích musíme ocenit snahu něco udělat navíc (kličku, přihrávku apod.). Naopak být důrazní proti hře „na jistotu“ a odpalování kotoučů (podle hesla „kdo nic nedělá, nic nezkazí“), což je veliká chyba. Kdy jindy si to mají děti vyzkoušet než v mládežnických kategoriích, kde o nic nejde! To samé s brankáři, jen ať se snaží zastavovat a rozehrávat kotouče! „Zkazil jsi to, dostali jsme kvůli tomu branku, nic se neděje, příště to zkus znovu a uvidíš, že už rozehraješ lépe !!!“ Nabádat hráče, aby chodili ve volném čase na extraligu a snažili se okoukat, jak to či ono provádí špičkový hráči, sledovat hokej v televizi, snaha učit se stále novým věcem a tvarovat své „herní myšlení“.

9) Koncentrace – umím se soustředit! Během celého utkání na střídačce či na ledě neztratím kontrolu nad sebou samým! Každou sekundu na ledě vím co mám dělat a po včasném a tryskovém návratu na střídačku vydechnu, odpočívám, ale stále se soustředím na pokyny trenéra, sleduji zápas, sleduji co spoluhráči udělali správně, co špatně (z čeho se mám poučit, co mám zkusit napodobit). Když už se blíží moje chvíle příchodu na led, sleduji hráče kterého střídám a jen co mi dá pokyn a dorazí do pásma střídání, zkontroluji dění na ledě a plný motivace skáču na led a hned se ve sprintu zapojuji do akce a myslím jen na své úkoly a čas, který mám strávit na ledě !!! Nemůže se nikdy stát, že zapomenu jít na led nebo je signalizován trest pro „příliš mnoho hráčů na ledě“…

10) Motivuj ostatní – povzbuď své spoluhráče během pobytu na střídačce, nezapomeň poplácat brankáře po kvalitním zákroku, povzbuď spoluhráče, který něco zkazil, ale nikdy nekritizuj !!! Kritiku nech trenérům!

11) Pitný režim – kvalitní střídání se nemůže obejít bez dodávek tekutin. Spousta hráčů během zápasu nepije nebo pije pozdě či málo. Voda je klíčová pro odbourávání metabolitů (odpadních látek) z těla !!! Nejvhodnější je čistá voda bez CO2 !!! Sycené vody zatěžují metabolismus sportovce, protože se při zátěži spolu s odpadními látkami uvolňuje do těla i CO2, proto je jeho další přísun velice kontraproduktivní! Iontové nápoje jsou vhodné až pro hráče 15 let a starší. Nic se nesmí přehánět, ani pití na střídačce, abychom neměli „žáby v břiše“, takže cca každé druhé střídání „doušek“.

Pro Goool zpracoval Jan Zlatohlávek, trenér ledního hokeje