Už poměrně dlouhou dobu se na tomto blogu zabývám událostmi a děním kolem mládežnického hokeje. Snažím se identifikovat problémy, poskytovat návody ze světa, Česka i vlastní kuchyně, sem tam oznámit cosi příjemného, sem tam nepříjemného, ale podstata těchto stránek (stejně jako mnohá snažení erudovanějších a kompetentnějších) se podle mého názoru nějak míjí účinkem. Je to horší a horší a možná je čas připomenout slova mého přítele Klobouka, která mi poslední dobou zní v uších nějak moc často … : „Začali jsme blbě a pak ještě polevili.“

Když porovnám dva dvouročníky, které nejvíce sleduji (1995/96 a 2000/01), docházím ke smutnému faktu, že se nám tu rozbitou hokejovou káru nějak nedaří opravit a náš národní sport čekají v budoucnosti zřejmě těžké časy, ne-li, za pár let, i „barážová utkání“ o přežití na české sportovní scéně. Je to smutné, ale je to tak. Zkrátka porovnám-li zmíněné ročníky v dovednostech a předváděném hokeji někde kolem páté třídy, nevychází z toho mladší ročníky vůbec dobře. A nic na tom nemění ani fakt, že díky tvrdé dřině zapálených otců (a někde i maminek), nespočtu hokejových škol, akademií a soukromých projektů (které před těmi pěti lety ani zdaleka takto nefungovaly) najdete i v mladších ročnících několik výrazných individualit. Je jich málo, nemají konkureční prostředí v klubech, nemají adekvátní konkurenční prostředí ani mezi soupeři a jsem moc zvědavý, jestli je jejich hokejem posedlí rodiče, protože především ti stojí za jejich dovednostmi a sportovním výkonem, dotáhnou mezi hokejovou elitu i v pozdějším věku. Obávám se, že to půjde hodně těžko už díky podmínkám, kdy v hokejově vyspělejších zemích se takových borců potkává na ledě stovky nebo alespoň desítky, zatímco u nás s bídou jednotky.

Teď ale nechci rozebírat už stokrát probrané, spíš mě napadlo sepsat takový souhrn klíčových bodů, které mládežnický hokej poznamenávají a ovlivňují, se kterými se potkáváme a které nás, podle mého názoru, nezadržitelně směřují do propadliště hokejových dějin, pokud se „něco“ nestane. Jde o pohled jak obecný, společenský, tak čistě sportovní a berte to prosím jen jako názor k zamyšlení. Myslím, že jde o věci všeobecně známé, rozhodně jsem neobjevil žádnou Ameriku, jen jsem si řekl, že je srovnám tak nějak pod sebe a jsem vlastně sám zvědavý, jak na mě takový soupis zapůsobí. Tak jdeme na to:

Problematika sociální

• nízká základna dětí
• ekonomická náročnost
• celospolečenská morálka
• existenční starosti rodin
• nedostatek sportovišť
• nedostatečná podpora státu
• lidské zdroje
• nedostatečné vzdělávání, poznání a reakce na celosvětový vývoj
• nízké ohodnocení trenérů mládeže
• omezené kompetence trenérů (dominance ekonomiky)
• přehnané sobectví a individualismus hráčů (rodičů)
• egoismus trenérů a činovníků („já to dělám nejlíp celých 20 let …“)
• kázeň hráčů obecně
• tréninková morálka
• herní kázeň
• bezohledný přestupní řád (jak směrem k hráčům, tak ale i klubům)
• chování některých rodičů při zápasech
• neprovázanost škola – hokej
• časté vyhrocené vztahy: majitel stadionu x klub, klub x tým, klub x rodiče atp.

Stránka sportovní
(nedostatečné podmínky => nekvalitní systém => nekvalitní příprava => málo kvalitních hráčů => nízká kvalita soutěží => ještě méně kvalitních hráčů)

• trénink na ledě pouhých 7-8 měsíců
• zastaralé tréninkové metody (a často i ty chybí)
• nepřipravené, jednotvárné, necílené a nevhodně volené tréninky
• trénink bez oprav
• nedostatečný trénink dovedností (kvalita i kvantita) – mezi dovednosti počítám bruslení a HČJ
• nízký počet zápasů a ještě méně kvalitních
• obecné nedodržování stanovených pravidel (např. vyloučení hry tělem v mladších ročnících)
• nízká kvalita rozhodčích
• nevhodný koučing
• hra na výsledky – ve smyslu „mám tu jednoho hráče, ten mi to vyhraje a ostatní tam občas pustím a nějak protočím“ (upozorňuji ovšem, že já jsem zastáncem „hry na výsledky“ už od mala, ale poctivé, založené na odpovídajícím podílu každého hráče – „kolik dáš tréninku, tolik dej i zápasu“; problémem je preferování jednoho, dvou jedinců na úkor ostatních, stejně pracovitých hráčů a také stresování dětí)