Ještě jednou o návycích
1.12.2010, 21:54
Nedávno jsem zveřejnil článek o návycích, co si o nich myslím a tak podobně. Nicméně na popud několika lidí, kteří mě v této záležitosti kontaktovali, jsem se rozhodl přidat ještě pár informací a sepsat konkrétní návyky, na které jsem si vzpomněl, do stručného seznamu. Takže tady jsou (nejprve ty již zveřejněné):
- Maximální nasazení a koncentrace v tréninku. Naučte děti, že když má cvičení končit na modré, nikdy na modré nekončí! Končí metr za modrou! Ten krok navíc se jim v budoucí kariéře mnohokrát vrátí.
- Pevný úchop hole (zejména v jedné ruce při jízdě vzad) a držení hole u ledu. Zejména při různých obratnostních cvičeních (špičkou si „ukazuji cestu“).
- Tlak do brány při každé akci. Hráč musí bruslit do momentu střely, vystřelit a po střele zase okamžitě kmitat nohama směrem k brankáři. Jde o udržení přímého směru jízdy po střele.
- Permanentní pohyb nohou po celou dobu pobytu na ledě, žádné dojíždění na trojnožce. Když je puk 5 metrů od hráče, tak musí kmitat nohama 4,5 m. (Viz první část prvního cvičení na zveřejněném videu, čas 0:14.)
- Při tréninku co nejrychlejší vstávání z ledu po pádu. Záměrně simulujte různé pozice a polohy, klidně i naprosto nereálné. Jak se zvednout je dovednost, ale snaha se okamžitě zvednout je už návykem. (Viz cvičení v čase 1:42.)
- Od malička vyžadujte po hráčích bruslení s hlavou nahoře. A klidně použijte i „drastičtější“ metody resp. cvičení. Hráči si to pak lépe pamatují … (Viz cvičení v čase 0:54 zveřejněného videa.)
- Omrkni situaci – když hráč vidí, že se vývojem hry dostane k puku nebo přijme přihrávku, může rychlým pohledem před kontaktem s pukem tzv. omrknout situaci kolem sebe. Může pak rychleji a lépe reagovat. Totéž, když dojíždí puk třeba u mantinelu.
- Hledej místo – mezi čepelí hole hráče bez puku a pukem musí být neustále volný pruh ledu. Neustále! Tento návyk nutí hráče nestát, neustále se pohybovat a vyhledávat vhodné místo pro přihrávku, zapojení se do hry.
- Ukaž si holí, kam chceš dostat puk. Těžko se přihrává hráči, který „mává“ holí v povětří.
- Po buly startuje celá pětka. Učil jsem kluky, že okamžitě po buly startuje křídlo blíž mantinelu (na středu blíž střídačky) centrovi pod nohy sebrat puk z případně nerozhodnuté buly. Puk přistrkuje obránci a okamžitě si všichni najíždí. Jednoduché, žádná svazovací taktika, prostě jen jeden z prvních krůčků ke skutečnému hokeji.
- Krátká a maximálně dynamická střídání. Makej 40 vteřin a utíkej střídat. Toto je zhouba českého mládežnického hokeje – vychováváme vytrvalce místo sprinterů. Bohužel už od minihokeje. Maximální nasazení nelze prostě déle udržet. A bez maximálního nasazení to zas není hokej.
- Na tréninku střílej všude jinde, jen ne do brankáře. Dívej se, kam střílíš. Všimněte si, kolik střel končí brankáři v kalhotách, na betonech nebo na vestě. Zoufale jsem se snažil hráče přesvědčit, ať na tréninku trefují volný prostor mezi brankářem a tyčkou s tím, že raději ať netrefí bránu, než golmana.
- Gól po zemi nebo nad ledem také platí. Zejména kategorie 2. – 6. třída (poté, co se hráči naučí puky zvedat) mají neskonalou touhu každý puk napálit co nejvýš to jen jde. A přitom stačí prostě sem tam na tréninku zakázat zvedat puky …
- Mluvte spolu! Mezi návyky určitě počítám i schopnost hráčů komunikovat mezi sebou na ledě. A naučit ji lze také snadno. Stačí tomu věnovat pár zápasů už v minihokeji.
Tak zatím asi všechno. Jak si vzpomenu na další, článek aktualizuji a zveřejním upozornění. A přidávám malou inspiraci:
Poslední komentáře
Petra, Vojtova metoda a její vliv na pohyb
"Narodil se mi další kluk...". Jak se Vám to prosím Vás povedlo??? Jinak článek zaj...Martin, Járo, zabal to!
Bohužel všichni zapomínáte na jedno. Jeden člověk to nespasí. Tak jako Jarda nespas...Jaryn, Járo, zabal to!
ja sem jaryn a ty Cé emko: cigan malorozměrovy...CM, Járo, zabal to!
jaryne, ty jsi fakt jaryn@Jaryn