Nedávno jsem zveřejnil článek o návycích, co si o nich myslím a tak podobně. Nicméně na popud několika lidí, kteří mě v této záležitosti kontaktovali, jsem se rozhodl přidat ještě pár informací a sepsat konkrétní návyky, na které jsem si vzpomněl, do stručného seznamu. Takže tady jsou (nejprve ty již zveřejněné):

1. Maximální nasazení a koncentrace v tréninku. Naučte děti, že když má cvičení končit na modré, nikdy na modré nekončí! Končí metr za modrou! Ten krok navíc se jim v budoucí kariéře mnohokrát vrátí.
2. Pevný úchop hole (zejména v jedné ruce při jízdě vzad) a držení hole u ledu. Zejména při různých obratnostních cvičeních (špičkou si „ukazuji cestu“).
3. Tlak do brány při každé akci. Hráč musí bruslit do momentu střely, vystřelit a po střele zase okamžitě kmitat nohama směrem k brankáři. Jde o udržení přímého směru jízdy po střele.
4. Permanentní pohyb nohou po celou dobu pobytu na ledě, žádné dojíždění na trojnožce. Když je puk 5 metrů od hráče, tak musí kmitat nohama 4,5 m. (Viz první část prvního cvičení na zveřejněném videu, čas 0:14.)
5. Při tréninku co nejrychlejší vstávání z ledu po pádu. Záměrně simulujte různé pozice a polohy, klidně i naprosto nereálné. Jak se zvednout je dovednost, ale snaha se okamžitě zvednout je už návykem. (Viz cvičení v čase 1:42.)
6. Od malička vyžadujte po hráčích bruslení s hlavou nahoře. A klidně použijte i „drastičtější“ metody resp. cvičení. Hráči si to pak lépe pamatují … (Viz cvičení v čase 0:54 zveřejněného videa.)
7. Omrkni situaci – když hráč vidí, že se vývojem hry dostane k puku nebo přijme přihrávku, může rychlým pohledem před kontaktem s pukem tzv. omrknout situaci kolem sebe. Může pak rychleji a lépe reagovat. Totéž, když dojíždí puk třeba u mantinelu.
8. Hledej místo – mezi čepelí hole hráče bez puku a pukem musí být neustále volný pruh ledu. Neustále! Tento návyk nutí hráče nestát, neustále se pohybovat a vyhledávat vhodné místo pro přihrávku, zapojení se do hry.
9. Ukaž si holí, kam chceš dostat puk. Těžko se přihrává hráči, který „mává“ holí v povětří.
10. Po buly startuje celá pětka. Učil jsem kluky, že okamžitě po buly startuje křídlo blíž mantinelu (na středu blíž střídačky) centrovi pod nohy sebrat puk z případně nerozhodnuté buly. Puk přistrkuje obránci a okamžitě si všichni najíždí. Jednoduché, žádná svazovací taktika, prostě jen jeden z prvních krůčků ke skutečnému hokeji.
11. Krátká a maximálně dynamická střídání. Makej 40 vteřin a utíkej střídat. Toto je zhouba českého mládežnického hokeje – vychováváme vytrvalce místo sprinterů. Bohužel už od minihokeje. Maximální nasazení nelze prostě déle udržet. A bez maximálního nasazení to zas není hokej.
12. Na tréninku střílej všude jinde, jen ne do brankáře. Dívej se, kam střílíš. Všimněte si, kolik střel končí brankáři v kalhotách, na betonech nebo na vestě. Zoufale jsem se snažil hráče přesvědčit, ať na tréninku trefují volný prostor mezi brankářem a tyčkou s tím, že raději ať netrefí bránu, než golmana.
13. Gól po zemi nebo nad ledem také platí. Zejména kategorie 2. – 6. třída (poté, co se hráči naučí puky zvedat) mají neskonalou touhu každý puk napálit co nejvýš to jen jde. A přitom stačí prostě sem tam na tréninku zakázat zvedat puky …
14. Mluvte spolu! Mezi návyky určitě počítám i schopnost hráčů komunikovat mezi sebou na ledě. A naučit ji lze také snadno. Stačí tomu věnovat pár zápasů už v minihokeji.

Tak zatím asi všechno. Jak si vzpomenu na další, článek aktualizuji a zveřejním upozornění. A přidávám malou inspiraci: