Tréninkový plán pro kategorii 3. třída a výše. Zaměření: přechody vpřed vzad, vedení puku, přihrávka, situace 1-1.

[link]

Tréninkový plán pro kategorii 3. třída a výše. Zaměření: práce s pukem, přihrávka, zakončení.

[link]

Času je málo. Profesionální trenéři si jiště poradí, ale vím dobře, že pro trenéry amatéry je někdy složité věnovat půl hodiny pečlivé přípravě tréninku a nezbývá, než na ledě improvizovat.

Už netřeba. Jelikož mám v DrillBooku uložený nepřeberný počet tréninkových plánů pro kategorie základna až cca 8. třída, budu je zde postupně zveřejňovat. Třeba se někomu někdy hodí. Místo „blbého pocitu“ z časové tísně a nepřipraveného tréninku tedy stačí jen zalovit v rubrice Tréninky a třeba si nějaký vyberete.

První z nich naleznete zde.

Nedávno jsem zveřejnil článek o návycích, co si o nich myslím a tak podobně. Nicméně na popud několika lidí, kteří mě v této záležitosti kontaktovali, jsem se rozhodl přidat ještě pár informací a sepsat konkrétní návyky, na které jsem si vzpomněl, do stručného seznamu. Takže tady jsou (nejprve ty již zveřejněné):

1. Maximální nasazení a koncentrace v tréninku. Naučte děti, že když má cvičení končit na modré, nikdy na modré nekončí! Končí metr za modrou! Ten krok navíc se jim v budoucí kariéře mnohokrát vrátí.
2. Pevný úchop hole (zejména v jedné ruce při jízdě vzad) a držení hole u ledu. Zejména při různých obratnostních cvičeních (špičkou si „ukazuji cestu“).
3. Tlak do brány při každé akci. Hráč musí bruslit do momentu střely, vystřelit a po střele zase okamžitě kmitat nohama směrem k brankáři. Jde o udržení přímého směru jízdy po střele.
4. Permanentní pohyb nohou po celou dobu pobytu na ledě, žádné dojíždění na trojnožce. Když je puk 5 metrů od hráče, tak musí kmitat nohama 4,5 m. (Viz první část prvního cvičení na zveřejněném videu, čas 0:14.)
5. Při tréninku co nejrychlejší vstávání z ledu po pádu. Záměrně simulujte různé pozice a polohy, klidně i naprosto nereálné. Jak se zvednout je dovednost, ale snaha se okamžitě zvednout je už návykem. (Viz cvičení v čase 1:42.)
6. Od malička vyžadujte po hráčích bruslení s hlavou nahoře. A klidně použijte i „drastičtější“ metody resp. cvičení. Hráči si to pak lépe pamatují … (Viz cvičení v čase 0:54 zveřejněného videa.)
7. Omrkni situaci – když hráč vidí, že se vývojem hry dostane k puku nebo přijme přihrávku, může rychlým pohledem před kontaktem s pukem tzv. omrknout situaci kolem sebe. Může pak rychleji a lépe reagovat. Totéž, když dojíždí puk třeba u mantinelu.
8. Hledej místo – mezi čepelí hole hráče bez puku a pukem musí být neustále volný pruh ledu. Neustále! Tento návyk nutí hráče nestát, neustále se pohybovat a vyhledávat vhodné místo pro přihrávku, zapojení se do hry.
9. Ukaž si holí, kam chceš dostat puk. Těžko se přihrává hráči, který „mává“ holí v povětří.
10. Po buly startuje celá pětka. Učil jsem kluky, že okamžitě po buly startuje křídlo blíž mantinelu (na středu blíž střídačky) centrovi pod nohy sebrat puk z případně nerozhodnuté buly. Puk přistrkuje obránci a okamžitě si všichni najíždí. Jednoduché, žádná svazovací taktika, prostě jen jeden z prvních krůčků ke skutečnému hokeji.
11. Krátká a maximálně dynamická střídání. Makej 40 vteřin a utíkej střídat. Toto je zhouba českého mládežnického hokeje – vychováváme vytrvalce místo sprinterů. Bohužel už od minihokeje. Maximální nasazení nelze prostě déle udržet. A bez maximálního nasazení to zas není hokej.
12. Na tréninku střílej všude jinde, jen ne do brankáře. Dívej se, kam střílíš. Všimněte si, kolik střel končí brankáři v kalhotách, na betonech nebo na vestě. Zoufale jsem se snažil hráče přesvědčit, ať na tréninku trefují volný prostor mezi brankářem a tyčkou s tím, že raději ať netrefí bránu, než golmana.
13. Gól po zemi nebo nad ledem také platí. Zejména kategorie 2. – 6. třída (poté, co se hráči naučí puky zvedat) mají neskonalou touhu každý puk napálit co nejvýš to jen jde. A přitom stačí prostě sem tam na tréninku zakázat zvedat puky …
14. Mluvte spolu! Mezi návyky určitě počítám i schopnost hráčů komunikovat mezi sebou na ledě. A naučit ji lze také snadno. Stačí tomu věnovat pár zápasů už v minihokeji.

Tak zatím asi všechno. Jak si vzpomenu na další, článek aktualizuji a zveřejním upozornění. A přidávám malou inspiraci:

Dalším tématem, o kterém jsem se dosud myslím nikdy nezmínil, jsou obyčejné hokejové návyky.

Srovnal bych to trochu s dovednostmi, i když je tam velký rozdíl v učení. Dovednost naučíte a celou kariéru trénujete, zdokonalujete a opakujete, aby se rozvíjela. Myslím, že v ledním hokeji neznám dovednost, o které by se dalo říci, že už se nedá zlepšovat. U jakéhokoliv hráče. Přirovnal bych to k vesmíru, nekonečnu. I když to třeba někde fakt končí, tak pořád za tím koncem musí přece ještě něco být. Alespoň myslím.

U návyků je to jinak. Kolikrát stačí hráče jen upozornit a pak už jen občas opakovat, aby na něj nezapomněl. A když vyberete ty správné, dočkáte se velice rychle odezvy, kterou je pro mě osobně hokej, na který se dá dívat, který baví hráče i diváky, zaujme. Jasně, potřebujete k tomu trochu víc než pár návyků, ale bez nich to také není nikdy ono.

A ještě jedna věc, vyučování či vštěpování návyků považuji za důležité zejména u nejmenších hráčů. Ono je to i jednodušší. Zkrátka čím dříve hráčům zakódujete do hlaviček např. některé z níže uvedených návyků, tím lépe. Pro ně i hokej samotný …

1. Prvním a základním návykem je maximální nasazení a koncentrace v tréninku. Kluky jsem například naučil, že když má cvičení končit na modré, nikdy na modré nekončí! Končí metr za modrou! Podívejte se na tréninku, kde končí často vaši svěřenci … Ty dva metry, které už nedobruslí se prostě někde projevit musí.
2. U nejmenších hokejistů budiž návykem třeba pevný úchop hole (zejména v jedné ruce při jízdě vzad), držení hole u ledu (špičkou si „ukazuji cestu“) a bruslení s hlavou nahoře, u starších pak zase třeba tlak do brány při každé akci, krátká a maximálně dynamická střídání atp.
3. Dalším návykem, který jsem do kluků „hustil“ od mala je to, že hráč musí bruslit do momentu střely, vystřelit a po střele zase okamžitě kmitat nohama směrem k brankáři. Stačí střela a dva rychlé kroky, není třeba golmanům přerážet ruce dorážkami. Jde o to, aby po střele udrželi přímý směr jízdy a mazali rovnou do brány. Schválně se podívejte, kde většína hráčů po střele končí – v rohu …
4. Za návyk se dá považovat i permanentní pohyb nohou po celou dobu pobytu na ledě, žádné dojíždění na trojnožce. Mimochodem tohle je další z řady mega průšvihů našeho hokeje, i dospělého. Všimněte si, jak často hráč jede třeba cca 7 m pro puk tak, že udělá krok či dva a zbytek se už jen „veze“. A všimněte si, jak to dopadne, když náhodou dva metry za ním startuje borec, který to má jinak …
5. „Vstávej, vstávej, honem vstávej.“ Z toho museli mít někteří bývalí svěřenci díru v hlavě. Ale dneska? Stojí zpátky na nohách ještě dříve, než dopadnou na led …

Je toho dost, výše zmíněné berte jako inspiraci. A chce to do dětí pouštět postupně. Ale na druhou stranu je to mnohem jednodušší, než nácvik dovedností. Někdo se naučí bognu hned a snadno, někomu to trvá. Ale na pokyn „drž tu hůl pevně“ by měl umět reagovat každý plus/minus stejně. No i když … Ale to by bylo jiné povídání a dlouhéééééééé …. 😉