Dalším tématem, o kterém jsem se dosud myslím nikdy nezmínil, jsou obyčejné hokejové návyky.

Srovnal bych to trochu s dovednostmi, i když je tam velký rozdíl v učení. Dovednost naučíte a celou kariéru trénujete, zdokonalujete a opakujete, aby se rozvíjela. Myslím, že v ledním hokeji neznám dovednost, o které by se dalo říci, že už se nedá zlepšovat. U jakéhokoliv hráče. Přirovnal bych to k vesmíru, nekonečnu. I když to třeba někde fakt končí, tak pořád za tím koncem musí přece ještě něco být. Alespoň myslím.

U návyků je to jinak. Kolikrát stačí hráče jen upozornit a pak už jen občas opakovat, aby na něj nezapomněl. A když vyberete ty správné, dočkáte se velice rychle odezvy, kterou je pro mě osobně hokej, na který se dá dívat, který baví hráče i diváky, zaujme. Jasně, potřebujete k tomu trochu víc než pár návyků, ale bez nich to také není nikdy ono.

A ještě jedna věc, vyučování či vštěpování návyků považuji za důležité zejména u nejmenších hráčů. Ono je to i jednodušší. Zkrátka čím dříve hráčům zakódujete do hlaviček např. některé z níže uvedených návyků, tím lépe. Pro ně i hokej samotný …

1. Prvním a základním návykem je maximální nasazení a koncentrace v tréninku. Kluky jsem například naučil, že když má cvičení končit na modré, nikdy na modré nekončí! Končí metr za modrou! Podívejte se na tréninku, kde končí často vaši svěřenci … Ty dva metry, které už nedobruslí se prostě někde projevit musí.
2. U nejmenších hokejistů budiž návykem třeba pevný úchop hole (zejména v jedné ruce při jízdě vzad), držení hole u ledu (špičkou si „ukazuji cestu“) a bruslení s hlavou nahoře, u starších pak zase třeba tlak do brány při každé akci, krátká a maximálně dynamická střídání atp.
3. Dalším návykem, který jsem do kluků „hustil“ od mala je to, že hráč musí bruslit do momentu střely, vystřelit a po střele zase okamžitě kmitat nohama směrem k brankáři. Stačí střela a dva rychlé kroky, není třeba golmanům přerážet ruce dorážkami. Jde o to, aby po střele udrželi přímý směr jízdy a mazali rovnou do brány. Schválně se podívejte, kde většína hráčů po střele končí – v rohu …
4. Za návyk se dá považovat i permanentní pohyb nohou po celou dobu pobytu na ledě, žádné dojíždění na trojnožce. Mimochodem tohle je další z řady mega průšvihů našeho hokeje, i dospělého. Všimněte si, jak často hráč jede třeba cca 7 m pro puk tak, že udělá krok či dva a zbytek se už jen „veze“. A všimněte si, jak to dopadne, když náhodou dva metry za ním startuje borec, který to má jinak …
5. „Vstávej, vstávej, honem vstávej.“ Z toho museli mít někteří bývalí svěřenci díru v hlavě. Ale dneska? Stojí zpátky na nohách ještě dříve, než dopadnou na led …

Je toho dost, výše zmíněné berte jako inspiraci. A chce to do dětí pouštět postupně. Ale na druhou stranu je to mnohem jednodušší, než nácvik dovedností. Někdo se naučí bognu hned a snadno, někomu to trvá. Ale na pokyn „drž tu hůl pevně“ by měl umět reagovat každý plus/minus stejně. No i když … Ale to by bylo jiné povídání a dlouhéééééééé …. 😉